Svět
Historie, mýty, pověsti - O zemích - O lidech a ostatní
O zemích
Úvod - Sutelion - Forelion - Irtilvead - Východ - Jih - Západ - Waelham - Ostatní
Východ
Obecně - Alendil - Bhátvara - Cornatol - Les Iles Lointaines
Obecně
a východ od Sutelionu se rozprostírá obrovský Východní oceán, který od nepaměti lákal dobrodruhy, cestovale a objevitele, aby se po něm plavili a odhalovali jeho tajemství. Kromě nich se však tato moře hemží mnoha dravými netvory a mořskými duchy (mořští hadi, krakeni, sem tam nějaká ta mořská panna...) a často je možné natrefit tu i na piráty. Obecně se věří, že ještě daleko za Alendilem se z moře zvedají vysoké a strmé hory, které ohraničují svět a zabraňují tomu, aby se oceán vylil přes okraj. PJové se do těchto vod však zatím mnohokrát nevydali, a tak zatím známe jen zlomek ostrovů, jež se v něm nacházejí.
Nahoru
Alendil
Modrá barva představuje moře obklopující zemi a pěticípá hvězda odkazuje k hvězdám, které sem první mořeplavce dovedly.
va týdny plavby na východ od Širikatu se nachází kontinent Alendil, na němž se rozprostírají tři země. První je stejnojmenné císařství Alendil s hlavním městem Askerimem, jež zabírá největší území kontinentu. Na sever od něj se nachází barbarské království Garval, které hrozí vpádem do Alendilu a velice pravděpodobně bude onou zemí, z níž pochází barbaři v Gorvorothu a která bude jejich záhadným spojencem. Východní část kontinentu, oddělenou od ostatních horami, zabírá říše nekromantů Nekrox, s níž Alendil už po mnoho generací válčí.
Zajímavosti: Pochází odtud Andúne a Melian a odehrávalo se tu dobrodružství Lovců Veverek Alendil.
Nahoru
Bhátvara
Bílý lotos je nejvzácnější květinou Bhátvary a je tedy považován za posvátný a náležící vládci
Vodní květina v bílé barvě větru na rudém - ohnivém poli zároveň představuje spojení všech tří místních bohů
hátvara je veliký ostrov, který leží asi pět dní plavby východně od Cornatolu a Vzdálených ostrovů. Obecně se má za to, že právě odtud přišli do Sutelionu lidé, kteří se po sléze usadili v Belamu a Šotokanu. Bohužel jediná mapa Bhátvary, kterou PJové disponovali, zmizela v propadlišti dějin, nicméně máme o ní poměrně obšírné textové záznamy.
Reliéf a klima
Větší hory na východě zastiňují před srážkami malou kamenitou nehostinnou oblast. Centrální část je rovinatá s velkým jižním lesem, který byl kdysi propojený s malým výběžkem dále na sever, ale při požáru v období sucha vyhořel až po řeku Tárájá a nyní se zde pěstuje rýže, obilí… Při jižním pobřeží ostrova jsou dva sopečné ostrůvky, jsou nestabilní, neobyvatelné a kamenité. Jejich vyvěrající láva má v sobě vysoký obsah velmi kvalitního železa, které se zde těžilo, ale osada byla zničena zemětřesením a nikdo se zde od té doby ještě nepokoušel těžit. Mezi lidmi kolují zvěsti, že tyto ostrůvky obývají draci. Léta jsou na ostrově deštivá a přinášejí období záplav. Před příchodem zimy (která je naopak velmi suchá) je vždy zhruba týdenní přechodné období, jež se ohlašuje silným hurikánem a místní říkají, že to duchové se vrátili na svět. Přes zimu některé řeky vysychají a obecně je nedostatek vody, a proto byla později založena přehrada.
Historie
Tuto zemi pro „civilizovaný“ svět objevil Irkantuš z Širikatu na ve Druhém Věku, i tehdy zde však žilo domorodé obyvatelstvo. Jelikož byl dobrodruh a cestovatel zjistil, že lidé zde žijí ve vesnicích s kmenovou vládou a neustále mezi sebou válčí. Přinesli jim se svou posádkou kulturu a vzdělání, ale také je sjednotil pod jednotnou vládou - svojí. Lid Irkantuše nazval Zajtanem – v překladu zhruba moudrý, ale ujalo se to i jako oficiální titul panovníka. Sjednocování nebylo jednoduché, protože musel bojovat proti zastáncům staré kmenové společnosti, kteří s nadvládou cizince nesouhlasili. Většina kmenů se však přidala na jeho stranu, protože díky jeho vyspělé civilizaci a ovládání magie byl považován za polovičního boha, a proto se proti němu neodvážili pozvednout zbraň. Dvacet let po svém příjezdu se utkal s posledními sjednocenými horskými kmeny. Útok byl nečekaný, ale přesto, hlavně díky novotám, které ve své armádě zavedl, zvítězil. Na počest vítězství založil na bitevním poli první město na ostrově. Snažil se přivést své poddané na pravou víru Širikatu, odkud pocházel, což se mu sice nepodařilo, ale i tak redukoval náboženství na tři hlavní bohy; bohyni vody, boha větru a boha ohně.
Po jeho smrti vládli jeho potomci, ale královská linie asi po čtyřech generacích vymřela – jediný dědic byl úkladně zavražděn kněžími starých bohů, kteří po v sobě desetiletí chovali zášť k uchvatitelům. Nový Zajtan pak nechal tuto sektu zničit a vládl dál po vzroru původního panovníka. V důsledku této události založil Zajtan organizaci nazvanou Strážci světla (Terámeš ar lána), jejímž úkolem je hlavně hlídat hlavu země a časem rozkrýt a zničit zbytky vrahů. Jejich posvátným artefaktem je lucerna hlídaná v chrámu boha ohně (k vidění na obrázku v Galerii Lovců Veverek). Ke konci Druhého Věku propukla v hlavním městě epidemie a drtivá většina jeho obyvatel umřela. Město bylo tedy vypáleno, aby se choroba nešířila, a původní hlavní město se přestěhovalo na sever. Královská dynastie tehdy nechala zbudovat velkou přehradu na řece Tárájá, aby se zamezilo nedostatku vody během zimních období velkého sucha. V jižních horách bylo také objeveno velké bohatství v podobě zlata a rudných žil, takže se začaly budovat větší lodě a byl navázán obchod s kontinentem. Jižní provincie – Tašent – díky těžbě zbohatla a nechtěla dál podporovat spíše zemědělský zbytek říše, a tak došlo ke vzpouře a občanské válce. Tehdejší Zajtan byl svržen svými generály, protože ho prohlásili za neschopného, a sami se ujali moci a vojensky potlačili vzpouru v Tašentu. V té době zcela zmizela skupina Terámeš ar laná. Byli za svou zradu prokleti Zajtanem, ale nikdo už neviděl ani je ani jejich lucernu. (Proslýchá se ale že předvídali pád Zajtana a přidali se ke vzbouřencům v Tašentu.) Od té doby vládnou na ostrově generálové – Šantajové a oficiálním bohem byl prohlášen Bůh ohně. Nedlouho na to však v Tašentu vzniklo hnutí odporu Dráva avenži (Jasná budoucnost), což je tajná organizace, která podkopává moc generálů, ačkoliv je Tašent držen vojenskou silou a rudné doly připadly státu. Jejím cílem je ustanovit samostatnou říši Tašent.
Náboženství
Jak už bylo řečeno, na ostrově jsou v současné době tři hlavní bohové a nelegální pozůstatky rozpadlého kmenového náboženství. Tito bohové jsou: Bohyně vody Jalapraváha, která je zobrazována jako sličná elfka s džbánem, z něhož proudí voda. (Elfové zde sice nikdy nežili, ale je možné, že byli prvními skutečnými objeviteli ostrova.) Má moc nad řekami, prameny, ale i úrodou, láskou a plodností. Bůh větru Andhara je zlý bůh, kterým je většinou opovrhováno a má jen jeden oficiální chrám. V tomto chrámu se vždy před příchodem dnů duchů (hurikánu) modlí panovník za malé škody na majetku a životech. Jeho zosobněním je muž s dlouhými rozevlátými a šedivými vousy a vlasy. Do jeho pravomoce také spadá moc nad podsvětím a zemětřeseními. Agnidáha, bůh ohně, je uctíván především v provincii Tašent a jeho symbol, plamenný kruh, se stal i symbolem radikálů z Dráva avendži. Je to bůh vulkánů, války, ale i zlatníků a horníků. Je zobrazován v podobě lva se zlatou hřívou. Ačkoliv od porážky kmenů uplynula dlouhá doba, v horách ještě pořád žijí zbytky lidí postaru. Jejich náboženství je víceméně animistické a uctívají prameny, větší stromy nebo skály. Jejich bohů je mnoho a v civilizovanějších částech nejsou známi.
Nahoru
Cornatol
Zlatá hvězda v černém kruhu na modrém poli představuje bohatství ostrova na moři, černé „zuby“ kolem zároveň představují hory, které zemi ohraničuji.
ornatol je ostrov ležící čtyři dny plavby na východ od Širikatu a své jméno, v překladu znamenající „Kruhový ostrov“ dostal, když ho před třinácti sty lety objevili Irtiveadští mořeplavci. Tehdy se kruhovému tvaru jen blížil a ještě si ho moře od té doby pořádný kus ukouslo, ale roku 1998 T. V. došlo k vzláštní události a z moře vystoupia země a hory po jejím obvodu tak, že se jeho kruhový tvar uzavřel. Obývají jej snad všechny národy a dokonce je na něm i jedno elfí a jedno trpasličí město. Země se jako obvykle živí zemědělstvím, rybolovem a obchodem a také slouží jako zastávka na cestě do Alendilu. Každoročně se zde pořádá veliký rytířský turnaj ve městě Mahtarosu, který pokaždé přitáhne mnoho hrdinů a válečníků ze všech koutů světa - a samozřejmě jejich peníze. Dále se ve městě Termarosu, nejstarším městě ostrova, nachází vyhlášené muzeum a galerie ukrývající mnoho pokladů, a přímo uprostřed ostrova, v prašné pustině stojí záhadná stavba s velikou věží uprostřed, která tu stojí od konce Druhého Věku a nikdo neví, k čemu slouží.
Zemi aktuálně vládne z města Araníteosu stárnoucí král Garvil V., který se vypořádává s problémem nově vzniklých hor, které jeho ostrov odřízly od moře, ale nový přístav Novalond už založil. Dědicem jeho trůnu je princ Galior, který je schopným bojovníkem, získal už dobrou pověst na velkém turnaji a touží se proslavit jako vojevůdce.
Zajímavosti: Odehrávalo se tu dobrodružství Lovců Veverek Cornatol.
Nahoru
Les Iles Lointaines (Vzdálené ostrovy)
Les Iles Lointaines měly ve znaku modré moře, ze kterého vystupovaly tři zelené ostrovy (Velká zěmě, Bassova země a Něžná Marie s obláčkem), na bílém poli se znakem Širikatu, jehož byly kolonií, nad nimi
es Iles Lointaines byly ostrovy čtyři dny východně a trošičku na jih od Gambaru a byly vyhlášené jako tropický ráj pro každého; nacházely se zde kopce a hory pokryté deštným pralesem, třpytivé vody úchvatných vodopádů i termálních pramenů a bezpočet druhů exotických květin, o palmách a nekonečných plážích podél teplého moře ani nemluvě. Roku 1493 T. V. je objevil trpasličí conquistador Bass při hledání nových cest do země Bhátvara. Narazil jen na malý odpor místních domordců a několika málo elfů, které všechny pobil a prohlásil ostrovy za své království. Když však zemřel bez dědice, strhl se o ně spor, který ukončil až roku 1580 T. V. Širikat, který ostrovy obsadil jako svou kolonii a dosadil sem guvernéra.
Souostroví sestávalo mimo mnoha malých, bezvýznamných a bezejmenných (i když rozkošných) ostrůvků ze tří ostrovů větších. Bassova země byla hlavním ostrovem, kde ve městě Port Abersfield sídlil guvernér; i když poněkud hornatá, byla tím pravým tropickým rájem. Velká země na východ od ní byl ostrov méně kopcovitý, který sice poskytoval dostatek dobré půdy pro pěstování všech potebných plodin, ale zároveň se na většině jeho území rozprostírala džungle obývaná obávanými lidojedy (kteří žrali i trpaslíky, když na to přišlo). Jediným městem na ní byl Port Galveston. Třetím nejdůležitějším byl Ostrov Něžné Marie, nejmenší ze zmíněných tří, ale také nejnebezpečnější. Jeho dominantou byla sopka, z níž se neustále kouřilo, a protože byl i písek na pláži černý, říkalo se, že na něm straší duchové, a každá loď, která se k němu přiblížila, ztroskotala, věřilo se, že byl prokletý.
Roku 1993 T. V. se však stalo něco nečekaného a (díky působení jistých dvou družin dobrodruhů) se celé souostroví potopilo do moře a místo něj vystoupil veliký ostrov v místě mezi těmi původními. Zatím není celý zmapovaný a prozkoumaný, ale přicházejí zprávy, že v tropické džungli se v něm nacházejí pozůstatky a ruiny zřejmě elfí říše. Přestože si jej stále nárokuje Širikat, mnoho zemí jeho nároky neuznává a dobrodruhové odevšad se snaží najít skryté poklady dříve, než je najde někdo jiný.
Zajímavosti: Odehrával se tu Silvestr 2010.
Nahoru
