Postavy
Lovci Veverek - Školní družina III - Školní družina II - Pondělní družina - Síně věčnosti
Školní druřžina III - Návrat dobrodruha
Družina - Caeliuss - Cinarea - Inurian - Kar - Lares - Seditta - Vlaštovka - Runng - Samanta- Papoušek
Bývalí členové:
Ormaline - Martian - Crieger - Heymdall - Výkop - Aglaja - Aragold - Dalimil - Ingwar - Nahrim - Kalevatar
Kalevatar Vardamir - Mrtva
Rasa: Zelená elfka
Povolání: Hraničářka
Hráč: Edhel, Vlaštovka, Vlaštovka II
Úroveň: 13
Zvířátko: Rysice Ilves
Typická věta: Ahoj, Kalevatar, Luonnotar, Galenmeril, Mielikki, Runolaulaja, hledaná ve třech knížectvích pro svatokrádež, nekromancii a velezradu.
Kalevatar v Síních věčnosti
Kalevatar ještě jako malé zelené elfí kotě našel jedné květnové noci v ošatce na svém prahu v lese Galentauru taktéž zelený elfí obchodník Vardamir. Chtěl ji se svou ženou vychovat jako vlastní, ale Kalevatar si uvědomovala, že je nalezenec, a tak jejich snahy příliš neoceňovala a zrovna nejlépe s nimi nevycházela, jen se svým nevlastním bratrem Aikanárem. Vždycky měla svou hlavu a svůj názor, téměř ve všem vlastně byla tak trochu rebelka, doslova nesnášely věty typu „Tohle se pro elfí dívku nehodí.“, takže to rodiče nakonec přestalo bavit říkat a dokonce ji i zaplatili nějaké ty výcviky v zacházení s lukem. Nakonec ji nechali ať si dělá, co chce, a sama si za to nese následky, čímž se ještě více odloučili. Často utíkala na několik dnů sama do lesa, stýkala se s podivnými lidmi, většinou lovci a hraničáři, cestovatelé z dalekých zemí, tuláci a vandráci. Po večerech a nocích se potloukala po krčmách, flirtovala s mladíky (každý týden v podstatě měla novou známost) a jinak užívala života. Jednoho dne na to však doplatila, když se zapletla s jistým namyšleným čarodějem a ten vztah nevyšel zrovna nejlépe. Odnesla si na něj opravdu ošklivé vzpomínky, dost nepříjemnou památku a spadla do největšího bahna společnosti, protože neměla kam jít (Vardamira s jeho ženou za svou rodinu už nepovažovala). Tam ji však našel Mistr a ujal se jí, začal ji učit klidu, znalosti lesa, léčení akupunkturou, boji s mečem a tak dál... Když poté prošla zkouškou, kterou jí připravil, vytetoval ji na znamení toho na tvář tetování, jež značí, čím se jednoho dne stane. Během další zkoušky získala společnici v mladé rysici Ilves, vzniklo mezi nimi zvláštní pouto a nic než smrt je už nemůže rozdělit. O té doby se potulovala po lesích, čas od času lovila s lovci, vracela se k Mistrovi, působila jako zvěd a léčitel v armádě jednoho knížectví, až se nechala společně se zbytkem družiny najmout na prozkoumání nepřátelského ležení.
S družinou prožila Kalevatar mnoho dobrodružství; procházela hluboké hvozdy i temné sluje, navštívila cizí světy, bojovala s nemrtvými a bytostmi mocnějšími než samotní bohové, naučila se mluvit řečí rostlin i zvířat a pronikla hluboko do tajemství lesa. Postupem času téměř všichni její přátelé z původní družiny odešli nebo zemřeli, až zůstal jen Caeliuss a ona. Někteří jí chyběli méně, někteří více, ale smutku z jejich odchodů se nepoddávala, protože se zamilovala do Kara. Po velice dlouhé době, kdy se ani jeden tomu druhému neodhodlával říct, co k němu cítí, k sobě nakonec našli cestu a byli spolu šťastní. Bohužel jen velice krátce. Byli spolu jen několik dní při jejich poslední výpravě na draka. Při souboji s družinou se drak rozhodl, že uletí, ale Kalevatar s Karem mu skočili na záda a ve stometrové výšce mu rozpárali křídlo, nalili mu do chřtánu zmenšovací lektvar a všichni tři se zřítili do lesa. Kar kupodivu přežil i přes to, že mu drak ukousl ruku, netvor byl zahuben a Kalevatar pád nepřežila. Kar ji poté odnesl zpět do jejich světa a pohřbil v lesíku poblíž Samantiny věže.
Další obrázky:
