Postavy

Školní druřžina II - Plusko vrací úder

Družina - Aikanáro Vardamir - Alco syn Holíka - Argus - Baldrick - Darnill Krumpl - Gorazd - Macil - Paulus - Vlaštovka

Alco syn Holíka - Mrtev

Rasa: Zelený elf
Povolání: Čaroděj
Hráč: Istaron, Aik, Ormaline, Kar...
Úroveň: 11
Typická věta: Chudák Paulus...
Školní družina II v Síních věčnosti

Jako malého jej jeho rodiče odložili u jednoho starého, dobrého, leč chudého lesáka, přítele elfů, Gelena Holíka. Stařec se rozhodl, že jej vychová, jak nejlíp bude umět. Jak Alco rostl, učil jej, jak přežít. Bohužel Alcovi nešlo učení moc od ruky. Nebyl moc zručný a navíc nešikovný. Za to se sám naučil číst a to z několika málo knih, které se povalovaly na zaprášené polici ve srubu. Taky objevoval nějaké svoje schopnosti. Nebylo to nic zázračného, ale nebylo to taky normální. Ze zbraní mu nejvíc přirostly k srdci kopí a hůl. Jako by se s nimi narodil. Rád chodil do blízkého barevného města Luxuru, ve kterém se cítil velmi dobře. Místním vůbec nebyla divná barva jeho kůže. Našel si i nějaké kamarády. Když uplynulo asi 7 let od té doby, co jej rodiče odložili, postihla Alca těžká rána. Jeho adoptivní otec Gelen zemřel. Alco truchlil, ale Gelen mu ještě před smrtí řekl, že až přijde jeho čas, nemá moc truchlit, že je se smrtí smířený a těší se na život po smrti. Přesto Alco truchlil dost dlouho. Pochoval Gelena v lese, jak si to přál, vzal si svou hůl, nějaké nejdůležitější věci a vyrazil do města. Zkusil hledat nějakou práci, ale kvůli své nešikovnosti nevydržel nikde moc dlouho. Až se dostal do služeb místního kouzelníka. Pracoval u něj v domácnosti, výměnou za přístřešek a stravu. Překvapivě mu však zde práce šla od ruky. Po nocích se potají plížil do kouzelníkovi knihovny a učil se číst, psát a po nějaké době zjistil, že má kouzelnické schopnosti. Ale tohle jeho tajné plížení prasklo a kouzelník jej chtěl vyhodit. Jenže Alco v roztržitosti ukázal, že má mnohem větší potenciál a talent, než jeho stávající student. Proto se rozhodl vzít Alca do učení. Při učení pracoval také v kouzelníkově krámu na obarvování. Brzy se naučil obarvovací kouzla a byl v tom velmi dobrý a krám prosperoval. Po asi 25 letech Alco už uměl tolik, co jeho mistr. Krám byl nejlepší ve městě a Alco měl za ten čas už našetřené i nějaké ty zlaté. Začal toužit poznávat svět, zažívat dobrodružství. Jeho mistr jej nedržel a řekl mu, že jestli chce jít, může. Dlouho se nemohl rozhodnout, až do města doplula nějaká loď ze vzdáleného království a kapitán sháněl nějaké dobrodruhy. Proto Alco sbalil své věci, vzal si všechny zlaté co měl, rozloučil se s mistrem a běžel ke kováři, koupit si nějaké kopí. Shodou okolností měl akorát kovář od nějakého kouzelníka kopí z obyčejné oceli, tak jej Alco koupil, ale hlavici si obarvil podle svého vkusu nazeleno. Ale to už mu nic nebránilo nechat se najmout. A tak se dostal k naší družince, u které snad ještě dlouho zůstane.