Kroniky

Tangroby

2001 - Strach a hnus v Rondholfu - 2002 - Bitva o Nolrif - 2003 - Ravarri - 2004 - Útěk z Lurvoru - 2005 - Věčná bouře - 2006 - 120 dnů Vedary - 2007 - Čas hrdinů - 2008 - Tajemný hrad v Karpatech - 2009 - Šifra mistra Lervanta - 2010 - Dědictví Dvorgalu - Tangrob in memorian

Tangrob 2009 - Šifra mistra Lervanta

Zápis z dobrodružství - Libreto k Lervantově opeře

Z Lovců Veverek se účastnili: Mihloň, Thingol, Samanta, Magdalene, Edhel a opět Alim
Zapsala: Morticie (Maira, Magdalene)
Perličky z dobrodružství
Galerie fotografií

Zápis z dobrodružství

Draný Larry!

mutné, že jsme se nesetkali. Já, s mými přáteli jsme pobyli nějaký čas v Rikat-Rimaru v očekávání shledání s Tebou. Kde jsi sakra byl? Čekali jsme na smluveném místě o půl jedné a ty nikde. Ani další dny poté jsi nebyl k nalezení. Hledali jsme Tě. Kvůli Tobě jsme se zapletli do vyšetřování vražd. Jednu chvíli jsme si mysleli, že jsi taky už pod drnem. Měli jsme o tebe strach.

Měl by sis vyměnit zámky a popřemýšlet o lepším zabezpečení Tvého hezkého domu. Možná by stačilo ho zamykat. Víš, jednou na začátku našeho pátrání po Tobě jsme se šli podívat do Tvého domu potajnu, jestli se třeba neschováváš před světem a vymahači pod peřinou. Zadní vchod byl otevřený a jediné, co nám dalo práci, bylo zaměstnat tvou všetečnou, klepavou sousedku. Ta bába je lepší než hlídací pes. Náš nejstatečnější druh Mihloň se ujal tohoto nesnadného úkolu a dva dny po návštěvě této báby neměl pomyšlení na jídlo – neřkuli na čaj a sušenky. Tak byl zdrcen tou ženskou. Abych nezapomněla - při průzkumu tvého domu jsme narazili na nějaké cizí lidi, co kradli Tvé věci. Tak jsme jim to ručně vysvětlili, že takhle to nejde. Ale asi, můj milý brachu, Ti budou nějaké věci chybět, nemáme oči všude. Dále budeš postrádat svou hezkou psací sadu. Tu si totiž vezmu, jen co dokončím tento dopis. Píšu jej u Tebe v ložnici na psacím stolku. Nechám si tu psací sadu jako vzpomínku na Rikat-Rimar. Každý z nás máme jiné vzpomínky na toto místo, někdo obrázky na těle duchaplného textu: „Miluji Rikat Rimar!“, jiný bacily z dovádění na pláži, umělé oči, další má schovaný pouštní šleh na horší časy. Mrzí mě, že si odnáším jen ty psací potřeby a pár jizviček po neštovicích (naštěstí ne na viditelných místech). Když mluvíme o neštovicích, tak ty jsme dostali s Thingolem, když jsme tahali tu mrtvou prostitutku z její špinavé díry poté, co byla zohavena. Z toho vašeho městečka jsem si toho ale mohla odnést více. Sice by mě to stálo takovou tu malou nepodstatnou a nic nevážící věc - moji duši, dále taky život jednoho z mých přátel, ale získala bych nedozírné bohatství a vševědění. Lákavá nabídka. Moc. Hodnou chvíli jsem o tom dumala, chvíli jsem dokonce přemýšlela, jak bych to udělala - už jsem měla i vybranou osobu. Ta mě začala podezdřívat a bohužel jsem nevymyslela, jak ji dostat ven, jak bylo žádáno. Ale pak se ve mně něco vzbouřilo – nevím sakra, co to bylo – ale asi se to nazývá „lepší Já“. Nechápu, že takovou hloupost jako „lepší Já“ musím taky mít. A tak jsem Homunkula s jeho mentálně poslanou nabídkou odkázala na jistá místa. Smutné. Na jednu stranu. Pozbyla jsem možnost velkého zbohatnutí. Na závěr jsem pozbyla i dva přátele Thingola a Alima. Moje duše smutní. Ve smutném duchu se nerada loučím. Na jejich památku připijem sudem kormy a dáme pouštní šleh.

Tady vidíš, co jsme vytrpěli při tvém hledání. Očekávám odškodnění za prožité strasti. Můj vkus znáš. Budu se těšit na brzké setkání.

S pozdravem
Tvá Morticie

Nahoru

Libreto k Lervantově opeře

de následuje přepis části libreta k nové opeře mistra Lervanta, které se nám podařilo během dobrodružství získat. Přepis je zachován včetně drobných chybek, aby bylo vidět, že i božský Lervant dělá lidské chyby. Kurzívou jsou psány mistrovy poznámky, jež si k textu dělal později.

Jelikož naše - Lovcoveverácké - libreto se nám během hraní ztratilo, využili jsme pro tyto účely libreto nafocené Tar-Arou Istandil a zprostředkované Istaronem vulgo Aikem alias Karem či Shortym neboli Joem:)

První jednání, Obraz třetí

Postavy:
Trufas: Statný muž, je v uniformě a má obvázaný hrudník. Přes obvaz prosakuje krev HODNĚ KRVE
Anfelia Kaerin: Hlavní hrdinka, vysoká, sošná, blond. Bude ji hrát SIBOA – seškrtat repliky a zvětšit výstřih!

Obléhaná pevnost, strohá místnost vojenského stylu, na stole leží nápadný meč s drahokamem v jílci Sehnat drahokam (ten poslední někdo ukradl) a mrtvý holub. Sehnat vycpaného holuba.
Nějaký dramatický hudební motiv, smyčce v moll? – Víš, že nemám rád, když mi do toho kecáš! Zvenčí se ozývají výbuchy, křik a řinkot zbraní. Záblesky. – Kontrolovat Bavizala!!!

Trufas: Anfelie, dítě, musím ti něco říct. Dříve, než zemřu.
Anfelie: Ach ne!
Trufas: Ach ano.
Anfelie: Otče!
Trufas: Nejsem tvůj otec. Jsem věrný zahradník tvé zesnulé matky. Slíbil jsem, že to tajemství nevyjevím před tvými jedenadvacátými narozeninami, ale teď, když život uniká s chlastající krví ranami v mé hrudi… není zbytí.
Anfelie: Ach
Trufas: Věz, Anfelie, že nejsem tvůj otec a nejsi ani jedináček. Máš bratra, dvojče, se kterým jste byli krutě rozděleni, když shořel váš palác, potopila se loď a váš královský otec odvrhnul vaši královskou matku vinou hrozné intriky podlého Sylmunda Dagharala, který usiloval o trůn vašeho otce.
Tento meč je meč vašeho otce. A tento mrtvý holub je znamením od mých spolehlivých zvědů, že Sylmund Dagharal, kterého jsme považovali za mrtvého, se znovu vrátil a usiluje o život tvého bratra… kterého, … arghrhhh dramatické pauzy a dlouhé zachrčení … běda, vychovává generál nepřátelského vojska, které nás právě obléhá.
Anfelie: Ach, jaká to strašná zjištění. Na jednu stranu jsem zarmoucena, že nejsi mým otcem, na druhou stranu se raduji, že mám bratra, který mi bude ochranou v tomto hrozném světě. Ale jaké je tedy jméno mého pravého otce?
Sem rozhodně smyčce v moll!!!
SEM ROZHODNĚ NE
Trufas: Gchrrrr… se zachrčením umírá
Anfelie: Ach ne! – přivine hlavu Trufase na svoji hruď Otče! Tedy … drahý příteli!!! Ach třikrát běda. Co si teď sama počnu? Musím se vydat hledat svého bratra a varovat ho před zákeřným Sylmundem Dagharalem, tou krysou! A převléknu se do mužských šatů… budu tak moct snáze projít mezi nepřátelskými vojsky. A navíc mi to sluší.

Druhé jednání, Obraz první

Les. Stromy. Tma. Skupina nepřátelských vojáků se baví u ohně. – Dávat bacha, aby ten imbecil Navázal nezapálil scénu jako posledně!

Voják jedna: Co je to za zvuky, tam v tom křoví?
Voják dva: Šálí tě smysly. Moc piješ.
Seržant: Kde je láhev? Do láhve jen vodu!
Voják tři: To je jen divé zvíře. Dozajista.
Voják jedna: Ba ne.
Vojáky nahradit elfkami (vojandami) v úsporné kožené zbroji. – Musí jít o muže!
Voják jedna se vrhá do křoví a po chvíli vytahuje postavu v mužské košili a jezdeckých kalhotách. Má meč s drahokamem. Divák pozná, že je to přestrojená Anfelie.

Voják jedna: Ha! Copak se to tu plíží po nocích?
Voják dva: Zloděj!
Voják tři: Špehoun!
Voják jedna: Vyzvědač!
Přestrojená Anfelie: Nic z toho! Přísahám! – mužským hlasem
Voják jedna: Co jsi tedy zač? Zmlkni a povídej!
Přestrojená Anfelie: Jen tu sbírám maliny. – ženským hlasem [Chci říct, jsem na lovu. – od značky opět mužským hlasem
Voják dva: Děláš si z nás blázny? Seržante, co s tím ptáčkem?
Seržant: Spoutat a deset ran bičem. To rozváže jazyk každému.

Vojáci se vrhají na Anfelii, poutají ji s rukama nad hlavou k větvi a strhávají z ní košili. V tu chvíli se odhalí její dívčí drobná ňadra.

Voják dva: To se podívejme! Na holubičku! Co s ní Seržante?!?
Seržant: To jistě víte samy hoši! – s úlisným úsměvem
Všichni se blíží ke spoutané, polonahé Angelie, jejich úmysly jsou zřejmé.
Odhalená přestrojená Anfelie: Ach ne! Mám snad být zmrhána vojáky v temném lese? Takový je můj osud?!? Cožpak mi nikdo nepomůže?!?

Zde bohužel první stránka napínavého libreta končí:(

Nahoru