Kroniky

Tangroby

2001 - Strach a hnus v Rondholfu - 2002 - Bitva o Nolrif - 2003 - Ravarri - 2004 - Útěk z Lurvoru - 2005 - Věčná bouře - 2006 - 120 dnů Vedary - 2007 - Čas hrdinů - 2008 - Tajemný hrad v Karpatech - 2009 - Šifra mistra Lervanta - 2010 - Dědictví Dvorgalu - Tangrob in memorian

Tangrob 2006 - 120 dnů Vedary

Z Lovců Veverek se účastnili: Strnadan, Thingol, Samanta, Andúne a Edhel + Tanulka, Šedák a samozřejmě Mihloň
Zapsal: Edhel
Perličky z dobrodružství
Galerie fotografií

nohý PJ už se na vlastní kůži přesvědčil, že Lovci Veverek a šlechta vůbec nejsou dobrá kombinace. Snad je to tím, že jsme v družině měli dva elfí prince (a při některých dalších hraních ještě jednoho prince a další šlechtu), kteří se tvářili docela normálně, a tak si i zbytek družiny zvykl jednat s nimi i dalšími urozenými jako sobě rovnými. Organizátoři Tangrobu se zřejmě rozhodli, že na to nebudou brát ohledy a svěřili Lovcům Veverek dokonce královnu, aby ji bezpečně doprovodili do města Adanaibisu… Ve kterém zuřila náboženská válka… Tajnou cestou v kanálech… A aby toho nebylo málo, tak její ochranka, která nám ji svěřila, družině řekla, že se jí nesmí dotknout. Abyste si nemysleli, Lovci Veverek nejsou žádní barbaři (až na Mihloně, který je králem barbarů), právě naopak jsou velice vzdělaní v mnoha různých oborech, a tak dobře vědí, že jsou národy, kde svého vládce považují za boha, na nějž hledět je nemístné a sahat na něj je bráno za hrdelní zločin. A tak zatímco se bedlivě vyhýbali veškerému fyzickému kontaktu s cizí šlechtičnou, svým (docela normálním) chováním ji neustále pobuřovali a uráželi.

A tak, přestože ji bezpečně a relativně čistě provedli skrze kanály – přes mrtvoly nepřátelských vojáků – i skrze město okupované jednotkami uctívačů boha Siara, přestože ji nezraněnou dostali přes naprosto nekrytý most, na který navíc nalétávali nepřátelé na orlech (pomocí naší oblíbené finty Neviditelnost do 4 sáhů + špagát), až do chrámu, kam ji dovést měli (a to jako jediná družina, z celého turnaje, která to dokázala, aniž by se jí opravdu dotkla), měli si u královny Lovci Veverek co žehlit… Alespoň z jejího úhlu pohledu. Pravda, Wirgo tomu příliš nepomohl, když sotva jsme do chrámu dorazili, začal svádět kněžky lásky a domlouvat si s nimi soukromé obřady a požehnání. Na druhou stranu, ten den už po několikáté jsme královně zachránili život, když se ji pokusili zabít Siarovi poskoci, zatímco se jeho velekněz pokoušel družinu naverbovat.

Těžko říct, jestli na ni zapůsobila, že za ni Yarwain položil život, nebo usoudila, že přeci jen jsme schopnější než kněžky z chrámu, ale nakonec nám svěřila důležitý úkol; najít jejího syna, který by se měl ukrývat u jejího věrného služebníka ve městě na druhé straně řeky. Doplnili jsme tedy počet o náhradního vojáka Haifeho a přeplavili se.

Naši tichou, plíživou a pátrací akci zanedlouho samozřejmě přerušila skupina Siarových vojáků, kteří si vůbec nevážili života, a tak se strhla mela. Bitva to sice nebyla legendární, ale účinnost našich zbraní byla vysoká, především pak sekery trpaslíka Oirho, který samozřejmě dostal berserka. Jeho znehybnění a léčení pak bylo jen o málo napínavější než předchozí souboj.

Vzhledem k tomu, že čas už se pomalu nachýlil a PJ Balrog se zřejmě obával, jak bychom se chovali k princovi, kterého jsme měli najít, raději jsme dobrodružství nedohráli, a jak to celé dopadlo se můžeme jen domýšlet. Ale co čert nechtěl, aby nám to nebylo líto, hned na příštím Úsvitconu jsme měli hlídat prince. A jak myslíte, že to dopadlo…

Nahoru