Kroniky

Tangroby

2001 - Strach a hnus v Rondholfu - 2002 - Bitva o Nolrif - 2003 - Ravarri - 2004 - Útěk z Lurvoru - 2005 - Věčná bouře - 2006 - 120 dnů Vedary - 2007 - Čas hrdinů - 2008 - Tajemný hrad v Karpatech - 2009 - Šifra mistra Lervanta - 2010 - Dědictví Dvorgalu - Tangrob in memorian

Tangrob 2002 - Bitva o Nolrif

Z Lovců Veverek se účastnili: Strnadan, Mirathea a Edhel
Zapsal: Edhel

řed mnoha a mnoha lety se tři Lovci Veverek – neohrožená Mirathea, mazaný Strnadan a zasmušilý Edhel – doprovázeni druidkou Wyrdlek a mágem, chodcem a kudúčím šermířem, jejichž jména byla zapomenuta, vydali ve službách svého lenního pána k trpasličí pevnosti Nolrifu pomoci ji ubránit proti hordám nemrtvých. Dle pokynů svého vojevůdce, vypravili se nejprve osvobodit proslulého trpasličího stopaře Walbura Butka ze zajetí zlovolné mágyně. Prohlédli její léčku, překonali pasti a (přestože se dočasně rozdělili a část družiny čítající Strnadana, kudúka a metr a půl vysokou druidku musela vyřešit největší potíž, a to jak nahlédnout do špehýrky metr osmdesát vysoko) zmučeného trpaslíka našli a osvobodili.

Společně s Walburem poté v nedaleké vsi čekali na příchod svého pána a jeho vojska a čas si krátili lidovými hrami, jako byla jízda na praseti, v níž vynikal Strnadan, nebo přepíjená s trpaslíkem, ve které se proslavila Mirathea. Jakmile se však jejich šlechtic dostavil, pokračovali s ním i nově naverbovanými posilami k Nolrifu. Jejich noční ležení však nečekaně přepadl sám nekromant se svou hordou nemrtvých, proti nimž družina i voj svedli udatnou bitvu. Přestože nikdo v boji nepadl, ztráty družinu postihly, neboť bídný probouzeč mrtvých na svou stranu přetáhl kudúčího šermíře a mága i chodce s Wyrdlek, kteří se byli v noci projít a sami proti jeho hordám neměli šanci. Druidka však od něj později zběhla zpět k Lovcům Veverek, což kudúk zaplatil svým životem a byl znemrtvěn.

Do pevnosti Nolrifu se hrdinové proplížili tajnou chodbou, v níž narazili na zapomenutý rod elfů. Aby si získali přízeň trpaslíků, vyprosili si od podzemních elfů zbroj jejich legendárního velitele, jíž dostali za to, že pomocí zemních plynů a sudů s olejem vyhodili do vzduchu velkého podzemního červa (což Edhel málem zaplatil životem). Obránci tvrze jim nyní věřili, a tak se mohli společně připravit na příchod armády nemrtvých a nekromanta, kterýžto prahnul po kouzelné kovadlině blokující magii na hradě uloženou.

Netrvalo dlouho a hordy stvůr k hradbám Nolrifu dorazily a strhla se veliká bitva, o níž nikdo nezpívá, protože nebylo, kdo by ji přežil. Avšak víme, že Lovci Veverek se v ní byli udatně; nejprve bránili kněze odvracejícího nemrtvé, skolili několik spekter, shodili mnoho žebříků a nakonec se uchýlili bránit onu magickou kovadlinu, kde je trpaslíci odřízli pomocí zahozeného mostku a nechali jejich osudu. Právě v oné baště s kovadlinou se utkali v souboji s částí družiny, jež přešla na temnou stranu síly a v jejímž čele stál kdysi kudúk šermíř – nyní třímetrové monstrum sešité z několika mrtvých. Lovci své životy nedali lacino a mnoho nepřátel poslali do pekel před sebou, nakonec však padli. Zlovolný kudúčí šermíř pak vzal kovadlinu, a když bitva skončila, s ní na káře odjel se svými dvěma druhy ve službách podlého nekromanta do západu slunce.

Nahoru