Perličky

Lovci Veverek - Školní družina - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Jiné

Lovci Veverek

Složení Lovců Veverek je následující:
Strnadan Pelikánek z Ptačích Zobů - hobit lupič (má - mimo jiné - létací koště)
Thingol - elf chodec (kouří „veselou trávu“:)
Mirathea - krollka válečnice (moc na inteligenci nehraje)
Andúne - elf mág (zaměřený na ohnivou magii = pyromág)
Arnold - barbar bojovník (někdy též zvaný „Guvernér“)
Edhel Thorongil - elf chodec (povětšinou PJ)
Mateřídouška - hobitka chodkyně (od VI. dobrodružství)
Samanta - barbarka čarodějka (od IX. dobrodružství)
Melian - elfka bojovnice (od IX. dobrodružství)

Poté, co Thingol odešel, zaujal jeho místo v družině
Mavor Taureó - elf druid (od XI. dobrodružství)
a po padlé Melian
Silwaniel - elfí chodkyně (od XI. dobrodružství)
Finderiel - elfí zlodějka, se přidala, aby zvýšila počet postav v družině i naše šance (od XII. dobrodružství)
Co je psáno kurzívou, říkají hráči.

Více o družině v Postavách

V. Dobrodružství - Prokletí

Zápis o dobrodružství v Kronikách
(Prokletí je naše první dobrodružství, od kterého zapisujeme hlášky)

Příšera unesla tesařovu dceru, družina ji našla napíchlou na větvi jednoho stromu. Sundali ji, schovali v hospodě do sudu a Thingol šel k tesaři nenápadně pořídit rakev. (Je to jediný, kdo něco takového v téhle vsi umí)
Thingol: Potřeboval bych udělat truhlu na věci, asi tak 2 sáhy na délku, půl sáhu na výšku a sáh na šířku.
Arnold: (právě přišel) Potřebuju rakev. Víte, my jsme v lese našli nějakou holku roztrhanou na kusy. (přesně popsal tesařovu dceru)
Tesař: Cože?!
Arnold: Ale to není vaše dcera, to je sousedovic.
Tesař: Ale jim se přece nikdo neztratil.
Arnold: Však on to ještě nikdo neví. (Thingol to nevydržel a šel si zapálit jointa)

PJ: Je úplněk.
Strnadan: Včera byl taky?
PJ: Jo.
Strnadan: Aj před měsícem byl úplněk.
Thingol: Jenom před měsícem?
Andúne: A za měsíc bude zas!

Strnadan a Arnold si „vypůjčili“ krávu (jako návnadu), nechali ji uvázanou u brány statku, přelezli zeď, a když se vrátili, našli krávu roztrhanou na kusy.
Arnold: Ta kráva je trhlá…

Poté, co příšera unesla statkářku, kterou měla družina hlídat:
Andúne: Ta příšera má určitě něco proti té paní.

Andúne: Tak neviděné jsem ještě neviděl.

Thingol: Víš, proč se nevidění jmenují nevidění?
Strnadan: Protože nevidí?
Thingol: To by byli spíš nevidomí.

Mirathea: Dokud je nepotkáš, tak to jsou nepotkaní, a když je potkáš, tak potkani.

Andúne: Po cestě zpátky jsme potkali jakousi stylově oblečenou paní v hadrech.

Thingol: Já už to mám: Strnadan je masochista!

PJ ke Strnadanovi (stojí zády k rybníku): Něco se za tebou ozvalo.
Arnold: Rybář!
PJ: Dobrý večer.

Andúne: Já ten rybník můžu vysušit.

Družina vyrazila v 1 v noci dveře Březovic statku a vyslýchala starého Březu = správce statku.
PJ: Došel mladý Březa (syn starého Březy) s vidlema: „Co se tady děje?!“
Arnold: Jdi spát!

Ve vesnici hoří sýpka:
PJ: Pomůžete vesničanům hasit?
Andúne: Myslíte, že by jim pomohlo, kdybych založil protipožár?
(chvíle dohadů)
Andúne: No, já to můžu leda tak urychlit.

Nahoru

VI. Dobrodružství - Cornatol

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Valmacar (CP elf šermíř na vysoké úrovni): Na to ještě nemáš dost zkušeností.
Andúne: Jak pozná, jak jsem zkušený? Nasadím kamenný výraz. A teď?
Toto dobrodružství družinka nedokončila, namísto toho okradla spoustu naivních sázkařů na největším turnaji v zemi, vyvražidla půlku vojenské posádky královského města, nevědomky málem způsobili návrat jednoho z největších temných mágů světa, spáchali fiktivní sebevraždu Geralta z Rivie - masového vraha, ukradli s Jackem Sparrowem loď a sťali převozníka. (Po pár týdnech je dostihla zpráva, že v onom královském městě řádil nekromant se strašnou armádou, sedmadvacetihlavý drak a stádo krollů v berserkru = 01 při procentuálním hodu barbara šermíře na zastrašování:)

Nahoru

VII. Dobrodružství - Cesta lesem

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Družina jede lesem po cestě:
PJ: Přepadlo vás 5 pytláků.
Hráč: To jsou v pytlích?
PJ: Jo.

Velitel pytláků: Peníze, nebo život!
Družina: Záchvat smíchu.

Po nerovném boji (5 pytláků VS hobit zloděj + elf pyromág + elf chodec + jeho pes) byli pytláci poraženi (ale umřeli jenom dva):
Velitel pytláků: No… tohle je teprve naše druhá akce…
Strnadan: A kolik vás bylo před tou první?

Nahoru

VIII. Dobrodružství - Dé Danannové

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Družinka narazila ve sklepení zříceného hradu na dívku přikovanou za ruku ke zdi:
Kdosi: Co dělá ta přikovaná ženská v našem hradě?!
Kdosi jiný: První služebnictvo se hlásí o práci.

U zavalené chodby:
Andúne: Teď by se hodil theurg.
Mirathea: To je něco jako hyperkrtek?
Andúne: Ne, to je něco jako internet.

Strnadan: Na průmyslovou revoluci potřebujeme kapitál, absolutismus, …
Mirathea: Kapitál máš ty, absolutismus jsem já.

Strnadan: Že bych teď vyletěl do vzduchu?
Andúne: V tom ti taky můžu pomoct.

Andúne se psychicky připravuje na seslání 16 modrých blesků:
Andúne: Jestli se to nepodaří, tak tady vznikne taková malá supernova.

Družina vešla do vesnice a místo vesničanů je uvítalo asi 60 zombíí… Po kratičkém boji se většina družinky uchýlila do jednoho domu, až na Miratheu.
Thingol: Miratheo, to chce nějaký taktický postup!
Mirathea: Vždyť mám, podívej: zabíjet jednu zombí za druhou.

Thingol pacifista: Chcete tu vesnici zachránit, nebo vypálit?!
Družina: VYPÁLIT!!!

Andúne: Počkáme pár úrovní a já se ty zombie pokusím ovládnout… Nemrtví pracují zadarmo.

Nahoru

IX. Dobrodružství - Alendil

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Do družiny přibyla barbarka čarodějka, Samanta, později i elfka bojovnice Melian, vrátil se Edhel a PJování převzal Andúne.
Družina je v hospodě a seznamuje se s místním alkoholem:
Samanta: Máte slivovici?
Hostinský: Cože?
Strnadan: Máte švestky?
Hostinský: Ano, máme.
Strnadan: A co z nich děláte?
Edhel: Zlato.

Družina přijela do neznámého království a vyptává se na situaci v zemi:
Thingol: Už jsem tu dlouho nebyl, co je nového?
Strnadan: Ještě jsem tu nikdy nebyl, co je nového?

Arnold: Hostinský, kolik bude stát nějaké jehněčí? Třeba prase?

Thingol: Počkej, Arnie, říkal jsem, že ti zaplatím pití, ale na hostinu nemáme.
Arnold: Jdu ven! (Za několik minut se Arnold vrátil s měšcem plným zlatek).
Thingol: Kde jsi to vzal? … Ne počkej! Už mě to nezajímá.

Družina shání u starosty mapu království:
Edhel: Máte nějakou mapu vašeho království?
Starosta: Ano mám.
Strnadan: A mohl byste nám ji dát?
Starosta: Vy jste se zbláznili! Ta mapa se u nás předává z generace na generaci!
Arnold: Však vy jste jedna generace a my jsme druhá.

Družina vyjela do divočiny:
Thingol: A máme s sebou vůbec dost vody? Já mám dva plné měchy.
Arnold: Já mám taky plnej měchejř.

Družina se rozhodla přespat v troskách města a uvažuje o možném nebezpečí:
Strnadan: Nebudem nic hledat, počkáme, až si to najde nás.

Srtnadan vytáhl z torny kouzelný zlaťák, který se začal hrozně nahlas smát:
Thingol: Chci se vyspat!
Zlaťák: Ha! Ha! Ha! Ha!…

Thingol (v kovárně): Zdravím mistry černého řemesla!
Edhel: Sakra, jak na to přišel?!

Samanta se vsází, že udělá za jednu noc práci za 100 zlatých (samozřejmě kouzlem Pomocníci).
Stavitel: A můžu se dívat?
Samanta: No jestli se neleknete…

PJ: Počkej! Tolik peněz nemáš!
Arnold: Mám, to je ještě z minulého dobrodružství! (S jiným PJ)
PJ: Ale minule jsi to neměl!
Arnold: To jsem měl jiný osobák.

Samanta: Hele, vezmem si pole…

Družinka se chce dostat k císaři na audienci.
Šlechtic: Obávám se, že císař je právě zaneprázdněn, k službám jsem vám já.
Arnold: Vaše poslední přání?

Nabízíme své služby šlechtici:
Šlechtic: No, hrad by potřeboval zamést. (Vlna nesouhlasu)
Samanta: No problem. (Pomocníci)

Šlechtic: V Garvalu je jeden hrad…
Thingol: A tam je velký smrad.
Kdosi: A ten je potřeba zamést…

Thingol: Co máš proti elfům?
Samanta: Černý, rudý, …

Šlechtic řekl družince, že když se budou nudit, mají zajít do strážnice.
Velitel strážnice: Co tady děláte?
Edhel: My se nudíme.

Družinka se vydává za sběratele pohádek:
Velitel: Tak já si můžu nějakou pohádku vymyslet.
Thingol: Tak já vám to teda řeknu na rovinu.
Edhel: Pšššt!!! … Ano?
Velitel: Ano pohádku, nebo Ano fakta?
Strnadan: No my většinou z těch pohádek destilujeme ty fakta.

Velitel: My si tikáme?
Samanta temně: Já ti tikám!

Velitel: Oni tam šli dva vojáci a ještě se nevrátili.
Thingol: Dobře, co z nich chcete přinést?

Velitel: ... No a kdyby tam něco bylo, tak to tam pročistit.
Kdosi: Zase chtějí uklízet!

Strnadan: V parku vždycky rostou veverky.

Samanta: A co nám z toho kápne?
Velitel: Dobrý pocit.
Samanta: A…?
Velitel: Slečno, co děláte večer?
Samanta: Jednu mu vrazím!
Arnold nadšeně: Já taky!

Thingol: Tak ji podříznu. (veverku)
PJ: A to si říkáš hraničář?
Thingol: To si říkám hraničář, co potřebuje veverčí sádlo.

PJ: (Vyjmenoval výzbroj deseti kostlivců - halapartny, sudlice apod.)
Arnold: Hele, PJ, my jsme si tu hru dali na „hardest“, takže jich tam klidně může být víc.

Thingol: Takže tam je kostěný drak s halapartnou.

PJ: Na „hardest“ tam není místo.

Postavy poslouchají u tajemných chrámových dveří v (bývalé) podzemní nekropoli:
PJ: Slyšíte hrobové ticho a jakési šoupání.
Strnadan: Slyšíte ty zvuky z chodby?!
Z chodby, v níž panovalo hrobové ticho, se ozývaly prapodivné zvuky velmi podobné zombiímu šoupání. (To se ovšem dá očekávat, když hráváte v sklepení gymnázia!).

Samanta se pokouší prodat cennosti z nekropole, obchodníkovi tvrdí, že jsou to rodinné památky nalezené ve sklepě.
Melian: Řekni jim, že máš sklep nad nekropolí.
Edhel: Ano, dědeček jde do sklepa a pak se vrátí, kupodivu!!! Hrrrr... Chrrrr... (předvádí zobmii)

Melian: Nechtěli byste koupit hroudu ingotu?
Alchymista: Cože?
Edhel: Zlato.
Alchymista: Zlato? To děláme ze švestek.

Družina se vydává na misi do barbarského království a shání proto jejich měnu - oceláky.
Samanta: Nemáte nějaké oceláky zabavené těm padlým barbarům?
Správce pokladny: No ano, ale na co je potřebujete?
Samanta: No víte, to je naše tajná mise...

Samanta pouští hrůzu na zajatého velitele barbarské hlídky:
Samanta: Víte, jak to bolí, když vás ožírá takových dvanáct malých hliněných skřítků?!

Družina se baví o barbarském království na severu (kde se mimochodem právě nacházejí):
Thingol: Já, kdybych se tam narodil, tak se tam nevrátím ani za zlaté prase.
Arnold: Já ano.

Thingol: Natrháme si kočičky.
Edhel: Počkej, kočičky jsou na jaře, ne? ... Jsou, že?
Samanta: Co?
Edhel: No kočičky.
Samanta nechápe: Koťátka?

Thingol: Pánové a dámo...
Arnold: Problém?

PJ: Jelen odešel do věčných lovišť.
Arnold: Chudák, to ho tam budou věčně lovit.

PJ: Má někdo z vás ještě řezničinu?
Arnold: Ne, ale su řezník.
PJ: V tom se nevyznám, jenom v lidských orgánech.
Edhel: To on taky.

PJ: Tak jsi dojel, do té vesnice, je to taková ospalá díra.
Edhel zděšeně: Ospalá Díra?!

Král pozval Samantu k sobě na hrad.
Samanta: A můžu s sebou vzít svou družinu?
Král: No jistě, my se o ně dobře postaráme.

Družina si plánuje další postup:
Strnadan: Jasně, opijeme krále. Budeme s ním hrát karty a budeme je hrát tak dlouho, dokud nevsadí království.

Po cestě se přiblížil zvuk kopyt, minul postavy a vzdálil se.
Edhel: Kolika kopyt to bylo? (Jako zvuk)
PJ: Jednoho.
...
PJ se opravil: Ne, čtyři.
Strnadan: Kvarteto osamělých kopyt pádí prérií.

Družina se konečně hodlá vydat na králův hrad, kde už si však Arnold stihl znepřátelit pár strážných.
Melian (o Arnoldovi): A co uděláme s ním?
Edhel: Já bych mu smazal obličej.
Strnadan: A nebude stačit, když si ho umyje?
...
Arnold byl přinucen nasadit si kápi a omotat si obličej plátnem.
Strnadan: Tak budeme říkat, že je to mnich.
Arnold skepticky: S mečem?
Strnadan: Však temný mnich.
Thingol: Cože, teplý mnich?

Strážný: Koho mám ohlásit?
Samanta: Samantu.
Edhel: Paní Samantu!
Melian a Samanta: Slečnu Samantu!!
Thingol: Ohlaš Samantu, vole.

Zastihli jsme krále zrovna hodujícího a neváhali jsme se k němi přidat (většina).
Thingol: Uklidni se, Arnie, nejsme tu od toho, aby jsme se najedli.
Melian: Ale jsme.

Thingol nabízí králi své malířské služby:
Thingol: Můj pane, jsem umělec...
Družina: Záchvat smíchu.
...
PJ: A jaký druh umění kreslíš?
Thingol: Abstrakci. :)

Družinka je na zřícenině, kde ji ostřejule barbarský sniper ukrytý ve věži.
Samanta: Já tam jenom tak bezpečně... kočka vykoukne.

Thingol a nové kombinace zbraní:
Thingol: Hele, PJ, já tady mám kombinaci dýka - čepel - dýka: 11 +3 +2, co na to říkáš?
PJ: Takhle se směju. (záchvat smíchu)

Kuchařka: Víte, všichni léčitelé jsou na frontě.
Thingol: Cože? V jaké frontě? Na co čekají?

Družina vyšplhala do věže, kde sídlí kudúk astronom (čili alchymista), a okamžitě poslala Edhela za dveře, aby mu neublížil.
Samanta: Nemáte tady nějaké léčivé věci?
Edhel temně zpoza dveří: Nebo jedy?
Kudúk: Na co by mi byly?
Edhel: Abyste to přežil.
...
Kudúk: Moment, kolik je vlastně hodin?
Edhel: Správný čas na umírání.
Thingol se zájmem: Je to vaše poslední přání?

Strnadan a Thingol hrají kostky o oceláky a Thingol si stěžuje na nedostatek peněz.
Edhel: Kdyžtak mám ocelovou tyč.
Thingol: To abych ho praštil, nebo co?
Edhel: Ne, to je něco jako šek.

Skrz tábor Lovců Veverek proběhlo stádo kolouchů:
Edhel: Pozor! To budou vycvičení kolouchové, PJ si je kostkoval.

Po boji s medvědem (který vyplašil kolouchy):
Thingol: Já na to kašlu, já se jdu vyléčit... z deprese.

Družina vstoupila do trůního sálu, kde se zrovna radí císař a jeho rádci a Thingol chce upoutat pozornost tím, že mezi ně hodí hlavu mrtvého barbarského generála.
Thingol: To bude drsné gesto.
Edhel: Počkej, nezapomeň, co jsi.
Thingol: (Chvíle zamylšení) To bude drsné gesto!

Řeší se problémy s obrazem Samanty a Garvalského krále v hlavním barbarském hradě:
PJ: No, bude tam viset tvůj obraz...
Thingol: Budeš viset!

Císař: Jak se vám mám jenom odvděčit.
Edhel: Myslím, že princezna a půl království by to spravilo...

Šlechtic (přemýšlí o odměně): Kolik vám tak dám? ... Já to vidím tak na 150 zlatých.
Thingol: Dobrá, tak to by mohl být základ, ze kterého by jsme mohli vycházet. Já to vidím tak na 250 zlatých...

Thingol (neví, co s penězma): Tak mě ohromte.
Edhel: Blesk...

Hluboké úvahy o šlechtě:
Edhel: Takže, pokud dobře poslouchám,tak vnuk markýze je baronet?
Strnadan: „To jsou vaši vikomti?“ „Ne, to jsou už moji baroneti.“

Družinka se vrací přes moře na „svůj“ kontinent:
PJ: Takže vy všichni jste dostali mořskou nemoc, je vám hrozně blbě a ještě týden po přistání budete mít -2 k síle i obratnosti.
Edhel: Dobře, takže hned po přistání sesílám Uzdrav nemocného.
PJ: Co máte proti snížení síly a obratnosti?
Strnadan: Hraničáře.

Nahoru

X. Dobrodružství - Past

Zápis o dobrodružství v Kronikách

PJování se ujal Thingol a hned na začátek udělil postavám tři a půl měsíce prázdnin. Také se nám vrátil Andúne.

Družinka si užívá prázdnin, momentálně je měsíc Ziměn.
Strnadan: Pojďme stavět sněhuláky.
Samanta: Kolik by to stálo? (kouzlo pomocníci:)

Hluboké úvahy nad tím, co by vzniklo, kdyby se skřížil elf s barbarem:
PJ: Víš, co to je potom? Půlbar.
Strnadan: Nebo taky barpult.

Strnadan si chce koupit kuši u vynikajícího kušaře Wiliama Getlinga:
Wiliam: No, já nevím, říká vám něco pojem...
Edhel: Legalita?
Andúne: Nebo zbraně hromadného ničení.

PJ (na Samantu): No... Tak jsi dostala od rodičů nějakého koně.
Edhel (za Samantu, skromně): Ale to já nemůžu... Dejte to sem!
PJ (za Samantu): To já nemůžu, vždyť to ani nemá sedlo.

PJ (na Andúneho - pyromága): Po těch zážitcích, co jsi zažil, nemáš zrovna nejlepší oblečení
Strnadan: Ohořelý plášť...

PJ (o pálence): Je to z nějakých lesních plodů.
Samanta: Tak z borůvek jsem ještě nepálil.
Strnadan: Korálci pálili z banánů.
Andúne: V Číně pálí i z ryb.
Edhel: A ve středověku se pálily čarodějnice, to muselo být zajímavé pití.

Samanta (chce se chovat v krčmě slušně): Jím etiketu.
...
PJ (na Samantu - barbarku čarodějku!): Některé ty způsoby těch obchodníků kolem ti připadají velice barbarské...

CP (na Samantu): Je vidět, že máte skus, slečno.

Andúne (na barbara válečníka): Máš problém, chlapečku?!

Andúne (o barbarovi): Ještě mě nenaštval, ještě mu neublížím.
Barbar (na Edhela): Uhni mi elfíku!
Andúne: Tak už mě naštval!

PJ se vyžívá v popisu hospodských vyhazovačů: ... Ten elf si tou tyčí párkrát zatočí...
Andúne: Á mažoretky!
PJ: Cože?
Andúne: No bude to spartakiáda, ne?

Andúne (chce si nechat opsat knihu): Kde jste kromě Altaru viděli, že se musí platit dopředu?!

Hostinský (na Edhela): A co si dáte na pití, pane?
Edhel: Čcha.
Hostinský: Čcha?
Edhel: Čcha.
Hostinský: Čcha??
Edhel: Čcha!
Hostinský: Doneste pánovi čcha!
Arnold: Můj kůň!

Meldon (CP půlelf pyrofor): Nejsem znalec květin, ni...
Strnadan: ŇY?!
Edhel: Á! Řekl to slovo!

Meldon: Do akademie se nosí většinou...
Andúne: Oblečení.

Meldon: A pokud jde o magické věci, tak to je věc systému...
Edhel (tajemně): Metrix...

Andúne (cvičí si skloňování): Kašský, kašští, kašští... Brandýsští...

Arnold: Pojďme se koulovat!
PJ: Není dost sněhu.
Samanta: Co takhle firebal?

Kočka (Samantina): Tam - Tam něco blikalo! Tam něco letělo! Pomoc!
Strnadan: Tak tam chodil trpaslík se zrcátkem.

Družina přijíždí k zakrvácenému bojišti:
Strnadan (na Arnolda): Ty pojedeš první, protože nic neumíš.

Na postavy zaútočil obrovský masožravý keř:
PJ (na Strnadana): Takže ty tam doskočíš a uděláš „žbubrlubružbrabnle“, nebo „žvuchvulachve“? (nezapsatelné zvuky)
Strnadan: Jo, něco takovýho.

Samanta hazí po keři nebezpečké ovoce a PJ se tedy ptá na pozice ostatních postav:
Arnold (omotán větvemi): Já jsem ve vzduchu.
Strnadan: Já budu brzo taky.
...
Samanta: Jak je kdo daleko od toho chřtánu?
Arnold: Já asi dva sáhy, hlavou napřed.

PJ (na Arnolda): Kolo... kolo... kolo... vstáváš.
Strnadan: Kolo, kolo mlýnský...

PJ: (Samantina kouzelnická) Kočka se ptá jak to dopadlo.
Samanta: Však viděla přímý přenos. (viz. telepatické propojení myslí kouzelníka a přítele)

Arnold: Odpočineme si tady... na tomto hrůzném místě.

Meldon konečně vylezl z nějakého houští a z masožravého keře rozmetaného všude po okolí (zásluhou Samantiných kouzel) se mu udělalo poněkud šoufl.
Meldon (na Samantu): Dámo, tohle děláte často?
Samanta: A co jiného... Já se tím živím.

Družina jela dál po cestě, ale najednou na všechny padla hrozná únava:
Strnadan: Nesmíme usnout, pojďte si vyprávět vtipy.
...
Samanta: Víte, proč se kůň nevejde do bečky?
Družina: (záchvat smíchu)
Strnadan: A proč teda ne?
Samanta: No protože je moc velký, ne?
Strnadan: Aha, já čekal nějaký chyták s blondýnama.

PJ (na Arnolda): Ty nemáš žádný měch?
Arnold: Mám, ale už asi 12 dobrodružství jsem si ho nenaplňoval.

Edhel (na Strnadana): Jsou tam dva hobiti!
Strnadan: Kde?!
PJ: Na vozíku.

PJ předvádí Mahala (Edhelova psa).
Edhel: Hele, Mahal je disciplinovaný, elitní, hraničářský pes.
PJ: Haf! (Jako pes příslušící německé armádě)
Edhel: Ne debil.

Samanta vypálila k obloze bílou střelu (aby se předvedla) a z nebe spadl havran. Po dlouhých debatách o úpravě havrana:
Samanta: Jak asi chutná pálenka z havrana?
Andúne: Má málo cukru.
Strnadan: Ho rozložíme, třeba má ještě funkční játra.

PJ právě popsal „patníky“ značící začátek elfího města.
Andúne: A udělá to cink, když projdeš a máš u sebe magický nebo kovový předmět.

V elfím městě:
Arnold: Je tu nějaká civilizovaná, normální hospoda?!
Meldon: Naše hospody se vám nelíbí?
Arnold (s vražednou ledovou tváří): Ne.

Dokonale zmatený Meldon:
Meldon: Vás už někdo zval? (K nim domů na oběd)
Melian: Ano, už jste nás pozval.
Meldon: Já to vážně udělal?

Meldon právě družině oznámil, že jeho otec zde zastává úřad clofoela (nejvyšší hned po vládci).
Kdosi: A jaké postavení zaujímá vaše matka?
Někdo jiný: Clofoelova žena.

Melian: A máte tu vy nějaké postavení?
Meldon: Já? Tady stojím, mám pěkné postavení.

Arnold: A vaše stráže? Máte tu stráže? Jaký jsou? Po kolika choděj?

Arnold: Kolik bych musel obětovat bohovi, aby mi dal devítku?
PJ: Myslíš jako devět jezdců?

Andúne objevil v elfím městě knihovnu:
PJ (popisuje knihu): Tohle je asi nějaká poezie... Nějací... Prokletí elfští básníci.

Samanta konverzuje s Rufusem (velmi vychloubavý typ hospodského hrdiny), právě mu popisuje dobrodružství na Alendilu:
Samanta: Velké války, armády, nemrtví, teleporty, králové, ...
Edhel (za Samantu): A všechny jsem je sbalila!
Samanta: Tak nemrtvé teda ne!

Rufus (mluví o svých známých): Mnohokrát se potkali s piráty. Mnohokrát jim hrozila smrt... náhlá... nepřirozená...

Rufus začal vyprávět o kouzelném řemdihu zvaném Hromotřas.
Edhel: A co to dělá?
Strnadan: Třese hromama.
Andúne: Používá se to ke sklízení jablek.
...
Rufus právě barvitě vylíčil, jak ještě po tři míle od místa, kde se udeří Hromotřasem do země, panuje tak silné zemětřesení, že se budovy hroutí jako domečky z karet.
Andúne: Vždyť to říkám, ke sklízení jablek.
...
PJ: Se srazí atom řemdihu s atomem krve...

Andúne (stále ještě v knihovně): Tu knížku těch pohádek (o moři) jenom tak zběžně prolistuju.
Edhel: Se podíváš na obrázky a zase ji vrátíš, ne?
Andúne: Se podívám na mořské panny...

Andúne: Tak se podívám, jestli tam není nějaká mladá knihovnice nebo knihovník.
Samanta: Už aji knihovník?

V knihovně jsou regály porostlé inteligentní popínavou rostlinou, která podává zajemcům knížky.
Andúne: Kytiško, kytiško, splň mi přáníčko...

O množství Andúnem vypůjčených knih:
PJ: Já to budu muset zredukovat...
Andúne: Co budeš muset zredukovat?
PJ: Tebe!
Samanta radí: Zoxiduj ho.

Strnadan našel zmláceného trpaslíka a začal se ho (samozřejmě až v hospodě) vyptávat na Kaš, město, kam má družinka namířeno:
Strnadan: Se ho zeptám na tu Kaši, jestli o ní něco neví. Jestli někdy nebyl v Kaši, teda kromě dneška.

Samantu ráno vzbudili strážní, kteří se jí bez meškání začali vyptávat:
Strážný: Včera večer s vámi hovořil...
Samanta: Možná.

O Rufusovi a pašování zlata:
Strnadan: Pašování zlata? Jak to mohl vymyslet? Je bohatý a přejíždí přes hranice a to se jim nelíbí...

Přidělování zkušenosti:
Strnadan: Jó! Dostala jsem se na 10 000!
PJ: Počkej, není to tvoje kasa?
Strnadan: Ne, to už bych měla tu kuši!

PJ: Elfové jsou taky divní lidé...

Arnold v krčmě: Máte tu nějakou snídani? Třeba vepře, krávu, koně?
...
Hostinský: Máme tady ještě nějakou omáčku.
Arnold: Tak mi jí dejte tak ze dva litry.

PJ: Uprostřed toho náměstí roste takový veliký...
Edhel: Posledně tam byla kašna.
PJ: Echrm! Echrm! ... Kašna. (to byl kašel)

Strážní u vchodu do paláce žádají od postav zbraně:
PJ: Je to všechno?
Edhel: To si vybrali zbraně jenom od Samanty.

Strážní chtějí i Andúneho hůl:
Strnadan: To musíš: ,Přece byste nesebrali stařečkovi jeho hůl?!'
PJ: Tak třicet, pětatřicet let...
...
Strnadan: Říká vám něco image?
Andúne: Image je na nic...
...
Strnadan: Pochop, u mága je hůl něco mnohem víc, on si bez ní ani nezaváže tkaničky.

Strážný: Bohužel, pokud máte ještě nějakou zbraň...
Strnadan: Omlouvám se, ale svůj šarm odložit nemůžu.

Během cesty do Kaše někdo hodil po Arnoldovi lahev s vínem. (pozn.: Arnold a Samanta jsou jediní barbaři v družince)
Arnold: Kdo po mně šlehl to víno?!
Samanta: Víno? Takové plýtvání vínem! Vy barbaři!

Strnadan: Kdyby nebyl tak vysoký, tak mu dám dýku na krk.

Fister (na Arnolda): Takhle se nechová čestný člověk, natož pak barbar!

Meldon zkoumá Samantě prsten:
Arnold: Z čeho je ten prsten?
Edhel: Z Pána prstenů.

Družina přemýšlí, jak Melian neříci, že byla otrávena:
Edhel: Asi alergie...
Samanta: Na nějaký jed?

Družina si objednává oběd:
Samanta: Proč mi neřekne rovnou cenu, abych si to rovnou škrtl?
Strnadan: Třeba odejdeme bez placení.

Celá družina si objednala guláš (někteří i více porcí), ale hostinský jim právě oznámil, že tolik ho nemají.
Edhel: Co máte ještě kromě guláše?
Hostinský: No... Nějakou zvěřinku, nějaké placky s uzeným...
Arnold: Tak mi dejte třicet placek!

PJ: Myslím, že třicet placek nedáš.
Arnold: Dobře, tak zbytek zabalím, tak ty tři na snídani.

Edhel pořizuje pro Mateřídoušku flétnu, prodavač se na chvíli věnoval jinému zákazníkovi a teď se vrátil:
Prodavač: Takže, jak jste se rozhodl s tou flétnou?
Arnold: Jsi mohl s tou flétnou dávno zdrhnout.

Samanta je v noci v lese a hodlá se hyperprostorovat:
Andúne a Strnadan: Tak spočítáme, kolik procent plochy lesa zabírají stromy.

V krčmě:
Andúne: Jó! A máte nějakou pramenitou vodu? Minerální?

Družina potkala před jednou vesnicí krolla (patrně kováře), kolem kterého se motalo pár dětí.
Strnadan: Domácí kroll na hraní... Au-pair kroll...

Složité PJovské debaty:
PJ: Ty o tom nevíš,
Edhel: Já vím.

Družina řeší průjezd skrz les a případné loupežníky:
Melian neohroženě: Tak je nás sedm... (viz. Perly - Tangrob 2004)

Dva hlodíky z krátké porady PJů (a přihlížejících), konané mimo hrací čas:
PJ Thingol: Co se dělo ve středověku, když člověk umřel?
Strnadan: Nepočítalo se s ním.
...
Strnadan: Tehdy se to umírání víc prožívalo.

PJ popisuje hrob zemřelého Thingolova přítele, Adama Corvína:
PJ: Stojí tam nějaké „Vzpomínáme...“, „Kéž vám Misth ulehčí...“ a prostě Adam Corvín, jeho žena, jeho dítě...
Andúne: Jako vzpomínají, nebo jsou pohřbení?

Nejsou figurky, a tak PJ nahradil CPčka kostkami:
Andúne: Paní... (To mluvím k té velké stostěnné kouli.)

Místního hraničáře pokousal vlk.
Eliz (léčitelka) na Andúneho: Nevím pane, jestli jste měl někdy otevřené lýtko, není to hezký pocit. Jestli chcete,...
Edhel: Tak já vám ho otevřu.

Andúne si během dne koupil nějaké pergameny a teď neví, co s volným večerem.
Andúne: Píšu dopis svojí princezně... Edhele, jak se vlastně jmenuje křestním?

Eliza: Doufám, že se vám dá věřit.
Andúne: To doufáte správně. Takže, kde jsem to skončil? „Milá Lauriel,...“ (tak se jmenuje jeho princezna)

Družina přišla na návštěvu k barbarovi hrobníkovi a Arnold s ním začal jednat:
Arnold: Hele, dám vám takové ty malé zlaté, respektive měděné, takové ty kulaté plíšky, co se s nima můžete ožrat.

Samanta se vydala do lesa na bylinky a vrátí se až k obědu.
Edhel: Co mezitím uděláme?
Strnadan: Provedeme ranní oběti.

Andúne začal číst legendy, které mu PJ poslal, a ohlašuje PJovi pravopisné chyby.
PJ: Nezapomeň, že mám v ruce tužku a zápisník se zkušenostma!
Strnadan: Jo! A může tě tím úplně do krve zmlátit!

Družina konečně obdržela zprávu od Thingola.
Edhel: Poobědvejte a pojedeme.
Arnold: Hostinský, jedno prase!
Strnadan: A nezapomeň placky.

Prase není.
Arnold: Tak něco od masa, ale ne guláš!
...
Arnold: Máte tu nějaké hotové jídlo?! Ne guláš! Ani to neříkej!!!
PJ se směje

Arnold nakonec koupil kýtu pro všechny, pivo a bochník chleba.
Hostinský: Dělá to pět zlatých a měďák... a s bochníkem...
Arnold: Dám mu dva zlaté a ať už se tady neukazuje!

Andúne se chystá seslat hypnózu na starostu, se kterým je v krčmě i jeho žena a dvě dcery.
Edhel: Neblbni, začnou ječet a upálí tě.
Andúne: Upálím je dřív.

Před hostincem se sešel docela početný rozhořčený dav, který tím uvěznil družinu v hospodě, jen Meldon zůstal ve stanu za vesnicí. Do dveří právě vstoupil místní kněz.
Kněz: Můžu s váma mluvit?
(Chvíle debat)
Andúne: Jo, tak já si ho vezmu. Poslouchám vás.
PJ: Co si bereš?

Dav venku očividně špatně snáší kouzelníky a magii.
Edhel (na Andúneho): Tak jim tě prostě upálíme před nosem. Nemá tady někdo lektvar chladných vod? Meldone? Meldo... Meldon!!! (Zůstal ve stanu za vesnicí)

Edhel: Nechceme tu vesnci zapálit! Nechceme.
Andúne: Já bych mohl.
Strnadan: A proč ne?

Družina si upřesňuje vzdálenosti (45 mil je vzdálen Cedrový les, kam mají namířeno, 75 mil je nejbližší město s magickou universitou):
Edhel: 45 mil, to je kousek.
Andúne: A 90 mil jsou dva kousky. ... A kolik je teda 75 mil?
Edhel: To je kousek a půl... Ne to je dokonce míň než dva kousky... Ne to je jenom kousek a... (Edhel nestíhá)

Družina se usadila v krčmě u Cedrového lesa, Meldonovi je stále špatně z houby, kterou se přiotrávil.
Hostinský (o Meldonovi): Koukám, že váš přítel už trochu přebral.
Arnold: Co jsem? Přibral?!

Hostinský: Pivečko, nebo něco ostřejšího?
Arnold: Chilli.
Edhel: Čcha.
Hostinský: Čo, če?
Strnadan: A co vaše čchi?

V hospodě je hrozný rámus, a tak Andúne uvažuje o seslání kouzla ticho:
Andúne: Absolutní ticho, dovedete se to představit? Prý z toho zvoní v uších.

Družina provádí nákupy v barbarské dřevorubecké vesnici:
Andúne: Ještě by to chtělo něco, čím by se dalo svítit... Je tam nějaký koloniál?

Po dokoupení zásob a vybavení se dobrodruzi vydali na zříceninu. Už od rána prší.
Andúne: Jak můj plášť promoká?
PJ: Dobře.

Nastal malý zkrat v komunikaci:
PJ: Moment. Tak jdete, nebo jedete?
Roztroušené ohlasy: Jedeme, jedeme...
Andúne vražedně: Já jsem řekl, že jdem!

Edhel právě oznámil ostatním své doměnky o tom, že z Thingola se stal lykantrop.
Strnadan: A můžeme mu nějak pomoct?
Edhel: Jsou na to metody...
Andúne: Euthanasie.

Andúne už zase začíná mít plány o zřícenině, kam má družina namířeno:
Andúne: Kolik je v našem fondu na opravu hradu?
Strnadan zatlouká: To už se dávno rozdělilo... To už dávno není. Za to se kupovalo něco hromadného.
Edhel: Třeba hromada stříbrných šipek?

Při řešení různých počtů psů při různých stylech hraní DrD oznámil Thingol ostatním jména svých psů.
Edhel na Thingola: Ty nám normálně děláš ostudu. Je fakt, že můj pes má trpasličí jméno, ale mám to odůvodněné.
Strnadan: Je to trpasličí...
Andúne: Čivava!

Družina konečně dorazila na zříceninu a spatřila tam zpoza jednoho stromu vyčuhovat nohy:
Strnadan: A hýbou se ty nohy? Nebo aspoň dýchají?

Edhel: To je dobrý, to dáme... Možná...
Samanta: Jedny nohy snad ještě jo.
Strnadan: Ale co, když jsou na druhé straně taky nohy?!

PJ: Jako, že hobiti jsou úchylní na nohy?
Mateřídouška a Strnadan: No dovol!
Strnadan: Co se tady obouváš do hobitů?!

PJ: Jak třeba poznáš, že to jsou Thingolovy nohy a ne Edhelovy?
Edhel: Já je mám tady!
Strnadan: Třeba má nějakou skrytou vadu nohy, o které nevíme...

O vidění neviděných:
Samanta: Ty nejsušší asi ne, ale ty nejsilnější může i vidět.
Edhel: A alchymistovi můžou i vypálit mozek... Kde je Meldon?! (V hospodě, pokouší se vystřízlivět)

Na družinu nakonec zaútočilo asi pět kanců, Andúne sesílá blesky:
Andúne: Do toho jednoho kance tak ty tři blesky, aby byl středně propečený.

Nahoru

XI. Dobrodružství - Aerillaron

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Po Thingolově smrti Edhel družinu na nějaký čas opustil a ujal se PJování. Ostatní Lovci Veverek se na jeho radu vydali do Morayfirthského lesa pro Thingolovu novou postavu - Mavora Taureo.

Samanta si chce nechat u jednoho doktora vyléčit zraněnou kočku:
Felčar: Já nejsem veterinář.
Samanta: Já mám zlato.
Felčar: Já nejsem veterinář!

Družina konečně v jednom morayfirthském lese narazila na Mavora:
Melian: Smím vědět vaše jméno?
Mavor: Ne, nesmíš! Já jsem se vás na něco ptal!

Mavor: A jakým oborem magie se vlastně zabýváte?
Andúne pyromág: Ono se to časem vyvíjí. On si člověk nemůže být nikdy jistý... Dokud nedostane bonus.

Družina i s Mavorem vyjela z lesa a narazila tam na Strnadana:
Mavor nadšeně: Ahoj, já jsem Mavor.
Andúne: Magor. ... Těsí mě, já jsem docent.

Lovci Veverek obdrželi dopis, ve kterém jsou zváni na svatbu Morinexské princezny Miraniel (sestry Andúneho Lauriel) a Hengista z Inwericku, která se bude konat zhruba za měsíc.
Andúne: (Dočetl dopis a na chvilku se zamyslel) Můj švagr.

Strnadan: Zase měsíc?! Co budeme dělat? Zima není, nemůžeme stavět sněhuláky.
Samanta: Co třeba z hlíhy - hlíňuláky? ... Nebo nějakého velkého dřeva...
Strnadan: Trojského koně... Potřebujeme královský svatební dar.

Mavor vzpomíná: To byla ta slavná svatba, kdy si jeden bažinný trpaslík bral...
Strnadan: (záchvat smíchu) Bažinný trpaslík?! Si představ, jak čouhá z tý bažiny... Ty oči... A ty vousy, jak mu plavou na hladině...

Mavor vypráví družině o Visionském hvozdu:
Mavor: Každý se tam bojí. Tam žijou jenom nějací temní elfové a loupežníci...
Andúne (s ledovým klidem): Dřevo hoří...

Družina chce pořídit Mavorovi koně:
Samanta: Nebo by si ho mohl jenom tak „vypůjčit“.
Mavor: Nicméně, nechci si ho vypůjčit...
Strnadan: Jasně, kdo by to taky vracel? Že jo!

Samanta si nechává u jednoho theurga za 30 zlatých zjistit, zda jsou jisté předměty získané ještě za minulého PJe magické, a tak sedí Ex-PJ Thingol-Mavor zadumán nad kouskem papíru a přemýšlí... (Mimochodem, zrovna u nás byli na návštěvě Sali a Xartos z Linelfloren).
Andúne: Thingol už si něco vymýšlí... Snaž se, za 30 zlatých! Jsi s náma?
Xartos: To bude pěkný svatební dárek.

Družina je v Iswearahu a roupama neví, co by. (William Getling je slavný výrobce kuší)
Strnadan: Pojďte vykrást Getlinga! Zapálit mu obchod!
Andúne: Co máš proti Getlingovi?
Strnadan: Však ty máš říkat „Hurá! Oheň!“

Strnadan na PJe: Co si píšeš?
PJ: Hlody.
Strnadan: Však se nikdo nesmál.
PJ: Já jo.

Družina přijela do Ptačích Zobů (Strnadanova rodiště) a oslavuje v hospodě.
Andúne: Tím, že jsem elf, chci říct, že se nemusím ztřískat jako ostatní.
Strnadan: Musíš!

Strnadan se ptá, kde je jeho sestra.
Andúne: Ale ty to nechceš vědět.
Strnadan: Chcu to vědět.
Andúne: Ty to nechceš vědět.
Strnadan: Chcu to vědět, nebo to nechchu vědět?
PJ: Nechceš.

Hráči řešili, že jediný, kdo kdy byl na záchodě, je Strnadan a to ještě několik let zpátky. Teď řeší umývání se.
Andúne: Ale já si myslím, že je pozitivní, že se umýváme častěji, než chodíme na záchod.

Družina se konečně dostala do království Aerillaronu, které pluje v oblacích, a Mavor zdraví elfím jazykem stráže, které tam potkali:
Mavor: Nay tyelyer nauval auval au ou ueu...

Andúne: A je z jejich výrazu poznat, jaký mají vztah k magii?

Strážný vysvětluje, že v Aerillaronu je zvykem, že ženy a dívky nosí na ruce různobarevnou pásku, která vyjadřuje jejich postavení, nějaký stav atd. Například černá znamená, že drží smutek.
Andúne: A to je postavení?
Mavor: Ne, to je znak, něco jako „Don't disturb“.

Andúne přemýšlí, jak otevřít dveře do mohyly:
Andúne: Nemůžu to vyberanit, můžu ty dveře zesměšnit...

Nakonec se dovnitř dostali a teď zvažují možné z mrtvých vstání Nothana - majitele hrobky.
Andúne: On myslím umřel spokojeně, ne? On sem došel zemřít, to by neměl mít žádné komplexy...

Družina se vydala hledat Nothanův hrad do Lesa spících hrůz, kde je napadla spousta veverek. Během boje:
Andúne: Teď mě charakterizují tři čísla: 5 životů, 1 mag a 4 zlaté.

Postavy konečně dorazily na dávno opuštěný a trošku pobořený Nothanův hrad, kde se pokouší otevřít zamčené dveře.
Andúne: Vytáhnu z těch sutin nějaký trám.
Mavor nevěřícně: Ty sám?
Andúne: To je jenom jako strom... Menší.

Samanta a Mavor vyrážejí dveře vlastními těly.
Andúne: Jde to, vědomě se zabít o pevnou zeď?

Družina se nakonec dostala do knihovny ve věži, ale najít recept na ochranu proti drakům se jí stále nedaří.
Andúne: Já to vidím tak, že necháme draky vzbudit a uděláme z toho Jurský park a budeme tam vodit turisty.

Několik skříní s knihami se zřítilo a zasypalo Andúneho.
Mavor: Mistře Andúne, vás to čtivo jednou zabije.

Andúne studuje mapu Aerillaronu, právě našel na jednom okraji „ostrova“ několik větrných mlýnů.
Andúne: Co je tohle, to je větrná elektrárna?
Mavor: To jsou vrtule. Jak se to točí, tak to celý ten ostrov táhne.

Mavor popisuje, co je to srdce hvozdu (neboli místo, kde roste kytička jménem srdce hvozdu).
Mavor: ... Tam, kde máte největší pravděpodobnost, kde to nepřežijete.
Samanta ho mírní: Jo, jo... Nemusíš to tak popisovat... Tak víš co? Půjdeš pro to.

Samanta čte obsah svojí torny. Asi po dvaceti položkách:
Samanta: ... Lano dlouhé třicet sáhů, provaz s kotvičkou, svěcenou vodu... Počkej, jenom jednu?! Těch by tam mělo být víc. ...
Mavor: Vodítko na psa, psa...

Andúne prohledal v podzemí místnost, kde byla spousta starých, zrezivělých zbraní.
PJ: Našel jsi slušně zachovalou dýku... Velmi slušně zachovalou dýku.
Andúne: Výborně! ... Na co mi bude?

Družina objevila točité schody vedoucí dolů (asi sedmdesát sáhů), jež nejsou opatřeny zábradlím, takže je uprostřed propast. A Mavor z toho dostal závrať.
Samanta: Nechceš se proletět?

A nakonec objevili dobrodruhové starou pokladnici, kde bylo pro každého tak akorát sto zlatých.
Andúne: Vy pořád nechápete, že jediný poklad v tomhle hradě je o dvě patra výš. (Myslel tím knihovnu.)
Melian: Tak jestli to pro tebe není poklad, tak mi těch sto zlatých dej.
Andúne: No, člověk taky musí z něčeho žít...

Družina procházela „palácem“ celým z pavučin a plným pavouků nadměrných velikostí, jenž se nacházel velmi blízko srdce jednoho temného hvozdu, a v největším sále našli sedící černovlasou dívku v čených šatech, také trochu zapletenou do pavučin.
Andúne šeptem: Ona asi nebude normální.
Mavor také šeptem: To nebude normální.
Andúne: Co kdyby jsme ji preventivně usmažili?

Na dívku se ze stropu pomalu spouští veliký pavouk.
Dívka úpěnlivě: Pomozte mi, prosím.
Andúne pohodář: Na to jí neskočím.

Družina zaslechla za křovím nějaké šramocení, netuší však, že je to Strnadan, a tak Mavor vzal luk a namířil do křoví.
Strnadan (zpívá si): O tí druidi strašliví v lese přebývají,
zelenými větvičkami v noci obrůstají.
...
Mavor trochu naštvaně: Tak to asi přestanu mířit.
Strnadan: Perfektní, takže nemíří.

K družině se se Strnadanem přidala i nová postava, elfí hraničářka Silwaniel.
Mavor: Má vysokou charismu?
Silwaniel: +2
Mavor: Johó!
Strnadan: Já myslel, že jsi na stromy.

O psech:
Strnadan: Druid s válečnou dogou?
Andúne: Se sveřepým výrazem...
Strnadan: Druid, nebo doga?
Mavor: Oba.

Strnadan na PJe Edhela: Já jsem myslela, že tam jsi a my si z tebe děláme srandu... To tě skoro pomlouváme.

Samanta hájí kočku:
Samanta: Pozor! Ještě má 6 magů!
Andúne: To je dost na to, aby to tady mohla zarovnat.

Družina je ve starém chrámu a prohledává tam kamennou podlahu:
PJ: Andúne našel takový těžký poklop... Metr krát dva.
Andúne lhostejně: Tak ho zvednu.

Družina jde temnou chodbou a vždy po zhruba pěti sázích nacházejí staré kostry:
Andúne: Tak já jdu roleplayovat; mám strach.

PJ: Tou chodbou se k vám zepředu blíží světlo. A to tak, že zatraceně rychle.
Andúne: Rychlostí světla.

V podzemí se sice nachází nějaké staré svitky, ale jsou popsané neznámým písmem, a tak ho andúne luští. Zrovna se mu podařilo vyluštit dalších šest písmen.
Andúne: A můžu si je vybrat?
PJ: Můžeš.
Andúne: Takže určitě zbytek samohlásek... To je „Y“.

Příšera, kterou postavy zabily, znova ožila, Samantiné kočce se po boji s ní nedoplnily magy, protože to bylo už po půlnoci, Silwaniel neměla dostatek magů na otevření velikánských kamenných dveří (pomocí kouzla Vládni přirozeným věcem), a když za ně Samanta všechny hyperprostorovala, zjistili, že uvnitř nechali psy. Andúneho reakce při tom všem:
Andúne: To je den, co.

PJ: No... A jsou to ti psi, nebo ty psi?
Mavor: Můj je dipsi.

Družina je konečně venku z podzemí chrámu a přemýšlí, co teď.
Andúne: Co kdyby jsme se šli podívat k tomu vodopádu?
Mavor: Jako splavit ho?

Postavy přemýšlí, kterou cestou bude nejlepší se vydat, zda lesem, nebo přeplavit jezero.
Andúne: Do lesa nelezu!
Silwaniel: Máme druida.
Mavor: (Výraz nejvyššího zděšení)

Lovci Veverek se nakonec šťastně dostali do hor, kde chtějí ulovit obávaného Hiisova jestřába. Andúne láká ptáka:
Andúne řve jak na lesy: Okamžitě se objev, nebo všem povím, že jsi strašný zbabělec!
Mavor: Tak mi to řekni.
Andúne: Je to strašný zbábělec!
Mavor: Jééé! Hiisův jestřáb je strašný zbabělec!

Andúne si na jestřába připravuje hůlku s černým bleskem.
Silwaniel: My ho nechceme usmažit! My chceme jeho krev, ne jeho popel!

Hraničáři (tedy Silwaniel a Mavor) zahájili proti právě se objevivšímu jestřábu palbu, Andúne to pojal jako turnaj v lukostřelbě, a tak vše hlasitě komentuje. Samanta fandí.
Silwaniel útočí: 17 +2!
Samanta: Húúúúú!

Silwaniel už vystřelila a teď je na řadě Mavor.
Samanta: Takže na něj kouzlím rychlost na 3 kola.
Silwaniel: To se nesmí! To je dopping!

Jestřáb už byl několikrát zasažen a řítí se neovladatelně k zemi, tedy na družinku. Mezi Silwaniel a Mavora se cpe Andúne s hůlkou, což se Silwaniel vůbec nelíbí.
Silwaniel: Já na něho mířím lukem! (Na Andúneho)
Andúne výhružně: To dostaneš.
Silwaniel: Tak ho oddělám.
PJ: Jeho?!

Družina se pokouší dostat do královského hradu, kde už předtím jednou byla, v čemž jim strážný brání.
Andúne: Vracíme se z Temného hvozdu.
Strážný: My jsme ale nikoho do temného hvozdu neposílali.
Andúne: No, když se vám král nesvěřuje...

Mavor kupuje tornu a hádá se s obchodníkem kvůli vysoké ceně.
Mavor: Vidím, že sem ještě nedorazila osvěta... Nicméně, jsem tady!

O Nothanově receptu na ochranu proti drakům:
Mavor: ... Takže to nepsal jako pro debily.
Samanta: Tak... Co tady teda děláme?

Jednou z položek na seznamu věcí do receptu je i dračí srdce.
Samanta: Proč si nedělají třeba náhrdelník z dračích srdcí?
Andúne: To se dělá z pařátů, to vypadá líp.

Postavy právě zjistily, že Morinexský král Terynas byl slavný drakobijce.
Andúne: Proč by si to (dračí srdce) bral s sebou do hrobky? Proč by si s sebou do hrobky bral práci?

Mavor poukazuje na to, že dračí srdce je v tzv. temné složce přísad do ochrany proti drakům.
Silwaniel: I Hiisův jestřáb byl v černé složce a byl to smažka.

Družina se nachází v Terynasově hrobce, kde Silwaniel zaujala původně skrytá truhla, v níž by nejspíš mohlo být dračí srdce.
Mavor: Ty, jako Hraničář, bys měla být povznesená nad takové věci, jako jsou peníze.
Silwaniel: Ale my tam nejdeme pro peníze! Tam byla truhla plná zlata a my jsme se toho ani nedotkli.
Mavor: Proč?

Mavor chce hrát golf s hliněnými trpaslíky vyvolanými kouzlem pomocníci.
Samanta: Ale to jsou taky živé bytosti!
Mavor: Je to kus hlíny! (odpaluje)

Družina narazila v lese na kelpii, černého a velmi temného a mocného jednorožce.
Andúne: Jak je to zvíře vzácné?
Mavor: Hodně vzácné.
Andúne: Tak v zájmu zachování druhu ji obejdeme.
Mavor: Vem si to zase z jejího pohledu; jak vzácné jsou družinky?

Řeší se, kdo bude s kelpií vyjednávat.
Mavor: Já myslím, že je to natolik inleigentní, že to bude rozmět obecným jazkem... A mimo to, když zemřu já, kdo vás potom bude healovat?

Andúne: Mám to jít pohladit, nebo co?!

Družina se plaví po jezeře, jehož jižní hranici tvoří vodopád spadající přes okraj království létajícího v oblacích.
Neochotní veslaři: Už jste někdy spadli z takového vodopádu?
Andúne: A vy?

Družina přemýšlí, jak se dostat z Aerillaronu, v čemž jim místní strážní nejsou vůbec nijak nápomocní. Andúne argumentoval tím, že dole v Morinexu teď řádí draci, a až tam s tím skončí, podají si Aerillaron.
Velitel stráží: Tak skočte!
Andúne: Já, když tady skočím, tak budu mít místo v první řadě, budu se tam seshora dívat a budu se vám smát!

O soše - strážci, která zakřičí pokaždé, když někdo projde kolem:
Andúne: Ta socha zařvala!
Velitel stráží: Ale to je normální, že řve.
Andúne: Ale ona vypadala na umřetí.

Samanta pouští hrůzu na štolbu:
Samata: Já ti něco ukážu, čeho se budeš bát! ... I když teďka nevím, čeho...

Jakmile se družina dostala do Morinexu, objevil se na obzoru drak, zamířil si to k ní a střemhlav na ni nalétává.
Andúne: Já začínám panikařit: Vyvolej pomocníky! Vykopej zákop!

Lovci Veverek už jsou jen tři míle od hlavního města Morinexu, to je oblehnuto skřety a dokonce na něj útočí několik draků.
Andúne: Dojdeme k hradbám a pak to budeme řešit.

O možnosti schování se pomocí kouzla fata morgána:
Samanta: Ta iluze je stabilní, ona se nepohybuje.
Mavor: To je blbé...
Andúne: Ona není ani animovaná!

Družina se nakonec dostala do hradu, většina jí zalehla a šla spát, jenom Mavor nakonec zůstal vzhůru a právě dovařil ochranu proti drakům.
Mavor: Samanto vstávej! Pojď, přijdeš o velkou šou!

Nahoru

XII. Dobrodružství - Intralbrua

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Družina nabírá nového člena - elfí zlodějku Finderiel - a zajímá ji, čím by jim mohla být užitečná.
Finderiel: Myslím, že jsem docela obratná... Mohla bych někoho zastřelit...

Mavor se pouští do pěstního souboje s cirkusáckým (barbarem) lamželezem, náš druid má první útok.
Mavor: ÚČ osm!
PJ: Osm?
Finderiel: Je mrtvej?

Samanta soutěží v hospodě s cirkusáckým kouzelníkem, kdo má lepší kouzla, právě seslala zdvojení, takže se tam objevily dvě její kopie.
Kouzelník: Vidím, že slečna...
Mavor: Vidím, že slečna je schizofrenní!

Mavor čte ostatním jednu z pohádek o zámku Intralbrua, hráčům ji ale vypráví PJ.
PJ: A ten červený muž mu řekl, ať odejde, že jeho bratr už je vpořádku.
Mavor za červeného muže: A ty budeš brzo vpořádku taky, jestli nezmizíš!

Další pohádka; tentokrát o knězi, který zmizel a po čtyřech dnech se vrátil do kostelíka šílený:
PJ: A ten kněz pořád vyřikoval: „Moje oči! Moje oči!“ a pořád hledal svoje oči, ale přitom je normálně měl.

Družina je v lese, kde se dějí opravdu zvláštní věci...
Mavor: Milí přátelé, podle mé magie je tady pod náma 30 sáhů hlíny a potom nic.
Edhel: Neříkal jsi, že tu žádná jeskyně není?
Mavor: No, já jsem vás nechtěl strašit.
Samanta: A co děláš teď?

Postavy se nakonec dostaly do zámku Intralbrua, kde je uvítala „mladá“ (lidská) hradní paní Valdemara a pozvala je na oběd. Háček je v tom, že tam žije už několik stovek let.
Valdemara o lahvích vína: Některé jsou ve slepeních, co si pamatuji.
Silwaniel: A to jídlo je tu jak dlouho?

Na zámku jsou k vidění opravdu zvláštní úkazy a magie tu funguje dost abnormálně. Například Samanta právě vyvolala opravdu velikého pomocníčka.
Samanta: Ale je to pomocníček. Má to tvar pomocníčka akorát velikosti E.
Edhel: A vykoná práci za 5 zlatých, to je super.

Lovci Veverek připomínají Finderiel, proti čemu bojují:
Emerlzi a Edhel: Všechny veverky jsou zlé! Všechny!
Silwaniel: Seš u Lovců Veverek, tak se to konečně nauč!

Družina se konečně dostala ze zámku ve sférách zpátky do normálního světa, kde v jeho zřícenině našla i spícího Josiela.
Josiel: Co tady vlastně děláte?
Edhel: Poslal nás pan regent Tened, abychom vás našli.
Mavor: To je jenom kamufláž, my jsme na pikniku.

Josiel: Ale já jsem přece spal jen...
Edhel: Čtyři měsíce.
Mavor: Jenom.

Je noc, a tak Samanta přikázala své nové magicky oživené soše, aby hlídala:
PJ: Tak socha si stoupne, vezmě kyj a pomalu koroduje.

Nahoru

XIII. Dobrodružství - Ať žije král

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Družina opět zavítala do hospody.
Hostinský na Silwaniel: A slečno, vám vodu, nebo něco tvrdšího?
Silwaniel: Vodu.
Hostinský: Tvrdou vodu!

V hospůdce u magické university pátrá Samanta po nějaké společnosti:
Samanta: Je tam nějaký barbar?
PJ: Ne, všechno jsou to vzdělaní lidé.

Andúne: Zjistil jsem, že tady za rohem je obchůdek s magickými potřebami - synonymum pro hračkářství!

Družina se chystá ke králi Hengistovi, Andúneho skoro švagrovi.
Andúne: Čau Hengiste, stará vojno!

Kouzelníci studují nástěnku v magické universitě.
PJ: Tak by mě zajímalo, jak vypadají praktika z časoprostorové magie.
Andúne: Sejdeme se včera.

O tom, co se už událo, momentálně o akci Finderiel ve zlodějském cechu:
PJ: Jo, to byl ten cechař... Cechovník... Cech...
Finderiel: Magor.

O tom, že PJ bude během hraní muset odejít:
Edhel: A PJ zmizel.
PJ: Blaf!
Samanta: PJ blafuje.

Samanta si kupuje na tržišti látku:
Obchodník: Pouhé tři zlaté za metr!
Strnadan: Spíš sáh, ne?
PJ se opravuje: Sáh.
Edhel: Loket.
PJ: Ale třeba koleno.

Z domu skladatele, ke kterému chce družina propašovat Silwaniel jako učednici, právě vyšla jákasi ženština.
PJ: Asi služka podle šatů... Usmívá se asi třicet let.
(Družina je mrtvá smíchy)
PJ: Špinavá blondýnka...
(Celá družina se stále svíjí v křečích:)

U skladatele:
Silwaniel: Jak hluboko jsem klezla...

Postavy se dostaly do křížku s bandou lupičů, z nichž někteří střílejí po družině z kuší.
PJ na Edhela: Tak ti jedna šipka natrhla košili.
Edhel si oddechl: Zlatá kroužkovka.
Silwaniel: Ty máš zlatou kroužkovku?

Během bitky Andúne na některé zloděje útočil mentálně a jeden z nich právě padl.
Andúne: Můžu ho oživit?
Strnadan zděšeně: Nekro...?!
Andúne: Ne, nekro... On bude normálně živý, akorát s mým vědomím.

Souboj nakonec skončil úprchem zlodějské bandy.
Andúne: Tak půjdeme na tu večeři, nebo provedeme oběti bohům?

Část družiny čekala v 9 večer u východní brány na posla z hradu. Místo toho však kolem projel hrobař, kterému vypadla z vozu noha, a tak za ním Andúne poslal Samantinu sochu, aby přivezla vůz zpět, což vzbudilo menší rozruch a na místě se objevila skupina vojáků.
Andúne na vojáky: Můžete se rozejít.

K družině se po dlouhé době opět připojili Mirathea s Arnoldem, objevili se samozřejmě v hospodě na menší snídani:
Arnold: Hej, hostinský, prase!

Zbytku družiny tou dobou král Hengist oznámil, že jeho rádce a sicco (který jim měl večer předtím doručit peníze) byl zavražděn.
Andúne: Kde zemřel?
Strnadan: Proč zemřel?
Edhel: A kdo bude další?

Andúne: A byla jeho mrtvola oloupená?
Mirathea: Oloupaná?

Mirathee se z krčmy ještě nechce.
Mirathea: Ještě svačina. A druhá svačina, to snad znají.
Arnold: Máte placky?

Mirathea: My krollové jíme za dva. Za dva krolly.

Arnold se rozhodl uspořádat večer v krčmě oslavu (tedy žranici).
Hostinský: Tak mi dejte deset zlatých a já vám uvařím tele podle starého rodinného receptu.
Arnold: Na česneku!

Tele by mělo být polévané vínem.
Hostinský: No samozřejmě to nebudu polívat žádným archivním vínem...
Arnie: No to teda budeš!

Hostinský: Ono to archviní víno je mnohem lepší, když ho vychunáte, než když to bude polité teletem.

Družina vyšetřuje vraždu králova sicca a chce si v márnici prohlédnout jeho mrtvolu.
Patolog: Máte nějaké povolení?
Strnadan: Ne, nemáme žádné povolení, všechno nám drží pevně.

Aby se postavy dostaly do márnice, pozvaly patologa na večerní hostinu.
Mirathea: Jo a jako moučník budou rakvičky.

Patolog popisuje, jak asi králův sicco (a další dva) zemřeli.
Patolog: Jak kdyby se někdo opravdu rozčílil a roztrhal ho naprosto naprosto.

Mirathea řeší, k čemu jí vlastně je její ultrasluch.
Mirathea: Se svým ultrasluchem můžu tak akorát vyšetřovat těhotného. ... Když se mamince nebude líbit děťátko, tak ho sním.

Velitel stráže Tereb popisuje, co dělal nyní nezvěstný hrabě Smoteor včera večer.
Tereb: A zezhora se začal ozývat křik, což nebylo nic neobvyklého, protože hrabě syna často řezal...
Mirathea: Pilou!

Děvčata se snaží trochu zabavit jednoho poručíka.
Finderiel: Je hezkej? ...
Silwaniel: Je bohatej? ...
Mirathea: Je jedlej?

Edhel zvažuje, co dál:
Edhel: Možná by neškodilo zeptat se na magické universitě, jestli se tam nestala nějaká nehoda nebo tak něco...
Andúne: Myslíš, jestli neuteklo něco zuřivého zubatého?

Proč družinu asi někdo sleduje?
Edhel: Mno, do všeho strkáme nos... Mluvili jsme s králem...
Samanta: Jsme atraktivní.
Edhel: A Samanta je atraktivní.

Postavy se vydaly po stopách vraha do stok, kde zřejmě přišly na hlídače zlodějského cechu.
Zloděj: Co tady sakra pohledáváte?!
Silwaniel: To už nesmíme ani do kanálu?!

Samanta držela v šachu jednoho zloděje, ten se ale najednou vysmekl a dal Samantě dýku pod krk.
Samanta: Jdeš na to rychle, fešáku.

Opět venku na čerstvém vzduchu, Samanta si v hospodě objednala lázeň.
Samanta na celou hospodu: Pánové, jdu se okoupat, jde někdo se mnou?

Edhel odjíždí za věštkyní a několik dní bude pryč.
Edhel: Tak já jedu pryč.
PJ: Fare-wale.
Edhel: Jaký vole?

Věštkyně Veliena má dramatický proslov:
Veliena: Ale stále je tu dostatek dobroty v lidských srdcích! Mlask!

Lovci Veverek předchozí večer pořádali hostinu a někteří nepatrně přebrali, proto jim hostinský ráno servíruje dryák proti kocovině.
PJ: Má to barvu...
Strnadan: Barvu stoky? ... To je Fernet Stok!

Družinu přišel varovat jistý Irvin, aby nestrkala nos, kam nemá.
Irvin: Tak... Vyřídil jsem, co jsem vyřídit měl...
Strnadan: Ale my jsme tě ještě nevyřídili.

Když postavy vycházely z hospody, srazily se ve dveřích s vojákem Nisilisem.
Nisilis: Já s váma nic nemám. Já tady hledám ty... (Pohled na PJe) Lovce sekerek!

Nisilis: Mě za váma posílá šéf, prý vám mám být k ruce.
Strnadan a Mirathea: K ruce? Leda tak k noze!

Nisilis je poslaný od krále, a tak ho družina využívá, jak jen může. Třeba i u stánku s jídlem.
Mirathea a na Nisilise: Plať!
Nisilis na stánkaře: Mno... A povolení živnosti máš?

Mirathea šla bojovat do arény a dostala během souboje s trpaslíky berserkra. Strnadan ji chce omráčit ránou z praku do čela.
Mirathea (v zastoupení Edhelem): Zapomeň na to! Pamatuješ si, jak umřel Goliáš? Taky ho malej zakrslík trefil šutrem do hlavy.

Nisilis si stěžuje, že Lovci Veverek by měli vyšetřovat, ale zatím vůbec nic neudělali.
Strnadan: My jsme supertajní, protože na povrch jsme vidět, ale dovnitř ne.

Nisilis: Zatím moc nepracujete, kromě toho, že jste zbourali půlku města.
Strnadan: No to je fajn, aspoň se postaví lepší ne?

Strnadan na Nisilise: Já vím, vy za to nemůžete, vy jste jenom poskok.

K postavám přišel hostinský začal jim něco říkat.
Zmatený Strnadan: Kdo?
PJ: Selenas.
Strnadan: To je kdo?
PJ: Hostinský.
Strnadan: Když oni se všichni jmenujou stejně.
PJ: Jestli to není spíš pořád ten samej...

Družina se nechala vlákat do pasti, momentálně je obklíčená bandou zabijáků, za které jedná ženština s ledovýma očima.
Finderiel: Třeba se jí můžu zeptat, za jakou organizaci jedná.
Edhel: Člověk v tísni.

Nahoru

XIV. Dobrodružství - Staří známí, nové problémy

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Začíná se hrát a pro některé je to ještě příliš brzy:
Fínderiel prosí o kostku: Pust mi kočku...

Družina dostala od Královniných Hraničářů za úkol najít v opuštěném klášteře nějaké informace o Dianině oku.
Mavor: Takže my budeme rabovat pod královninou záštitou!
Andúne: To už není rabování, to je archeologický výzkum.

Postavy přijely v podvečer na tábořiště, načež se začalo řešit, jak se tam dopravily a co budou jíst.
Samanta: Já mám koně...
Mavor: Já mám jelena
Strnadan: Ty máš jelena? Bezva bude jelení ragú.
...
Mavor: Cože?!
Strnadan: To abys věděl, že počítám s večeří i pro jelena… Bude jelení ragú z králíka...

Když družina přijela do města, byli Královnini Hraničáři a všichni, kdo jim pomáhají, prohlášeni za velezrádce (tedy i Silwaniel a Lovci Veverek).
Andúe: Já si myslím, že by jsme mohli někde u kláštera v tom lese zakopat nějaké věci, které by nás mohly prozradit.
PJ: Třeba Silwaniel.

Napůl fiktivní rozhovor se sedlákovou rodinou:
Sedlákova žena: Já poznám Hraničáře na sto yardů...
Asi Silwaniel: Třeba jsme nějaké Hraničáře akorát zabili a...
Někdo za sedlákova vnoučka: To ne, Hraničáře nikdo nezabije!
Mavor s Edhelem: Podívají se na sebe a tasí světelné meče :)

V opuštěném klášteře narazili Lovci Veverek na elfku, která po Strnadanovi hodila na uvítanou dýku.
Mavor: Řvu na ni: Hej osobo!
Strnadan: To ale není moc smysluplné poselství.

Postavy se chtějí vyhnout souboji...
Strnadan: Ukážeme jim ten glejt.
Andúne: Glejt se spálil.
Strnadan: Já chápu, že musíš občas něco spálit, ale zrovna takový věci?

Družina, kterou Lovci Veverek v klášteře potkali, jsou jejich bývalí členové.
Strnadan: Starý brachu, jak je? Co děti?

Gehen: Nezastupujete náhodou zákon?
Druid Mavor: Tak jsme se všichni zasmáli... Leda zákon džungle.

Postavy koukají do mapy:
Sam: Můj vnitřní pocit hráče mi říká, že tady by mohlo něco být... Takže mi to říká i můj vnitřní pocit postavy.

Hraní se protáhlo, někteří hráči museli jít domů, a tak nakonec skončily téměř všechny postavy v rukou Mavora a Šedáka.
Strnadan: Nemůžeš myslet za Miratheu, musíš myslet jako Mirathea!

V klášteře je část, kde očividně straší, na Andúneho už ze staré jídelny vyletěl pytlík mouky.
Andúne-Šedák: Miratheo, kdyby něco letělo, tak okamžitě k zemi... Ale nebezpečí nehrozí.

PJ: Nic nevyletělo ani nevybuchlo...
Mavor: Třeba to reaguje na sirovodík uvolňovaný kůží?

Postavám i hráčům už začínají v začarované části chrámu docházet nervy:
Šedák se uklidňuje: Není to moje družinka, konec konců o nic nejde...

Nahoru

XV. Dobrodružství - Hledání Tary

Zápis o dobrodružství v Kronikách

Pár předherních hlodů:
Strnadan: Ale Thingol je mrtvej, tak za koho budeš teda hrát?
Mavor: Za Mavora.
Strnadan: To je ten, co pořád zapomínal?
Mavor: Ne, to byl PJ

Strnadan luští starodávné písmo:
Strnadan: A nebo je to prostě abeceda – Á Bé Cé Dé É Ef Gé Á Há Cé.

Družina se vypravila hledat bájný hrad Taru a v Tarském valu narazila u brodu na pradlenu, která prala zakrvácené oblečební.
Mirathea: Počkej, my máme taky zakrvácené oblečení, to by nám taky mohla něco vyprat.

Stále u brodu:
Mavor: Mavor - čeká na vor.
Mirathea: Když máš tak rád ty pradleny, tak ti budeme říkat Lavor.

Mavor pátrá v kopcích po informacích:
Mavor: Strome, strome, ty jsi tu tak sám, osamělý... Nechceš si o tom popovídat?

Na mapě se dostala družina do míst, kde by jim další cestu měly ukázat stopy nebo mrtvý přítel. Samantě se zdálo, že zahlédla z kopce Thingola.
Nevinnost Sama: Co vidíš?
Samanta: Mrtvého přítele!
Mavor: Čího?
Samanta: Mojeho
Strnadan: To je smutný, že máš mrtvého přítele.
Samanta: Tak pojďme, než nám uteče.
Strnadan: Ale mrtví přece neutíkají.

V místě, kde je v mapě vyznačená „čest“, přibloudila družina mlhou k vesnici.
Mavor: Tak to je jednoduchý, takže tam musíme jenom přijít (zdraví) „Čest!“

Došlo na souboj, během nějž někdo volal Strnadanovi.
Strnadan do telefonu: Donesu... Já tady jenom hodím dýku...

Nepřátelská barbarka v berserkru právě skolila Miratheu:
Strnadan: Ježiš, to já su první na ráně, že? Já beru nohy na jelena a mizím.

Členům družiny, kteří unikli zajetí, přišel nabídnout pomoc lovec odměn (s hlavou mrtvého elfa v pytli).
Lovec odměn: Já jsem Oleg z Kilganu a tady to (ukáže na hlavu) bude už za pár dní Mavor.

Po souboji vyčerpaná Samanta: Máš nějaký plán?
Lovec odměn: Co tvoje čarovné schopnosti?
Samanta: To je tvůj plán?!

Samanta Co přepad v noci?
Lovec odměn: Přepady v noci jsou tradiční. Vy jste dva, oni budou čekat, že se objevíte v noci, nejlépe po půlnoci, to je správně teatrální.

Družinu zajímalo, co má Lovec odměn proti kolegům z oboru, kteří zajali Mavora, Miratheu a Nevinnost, ten však mlží.
Strnadan: Tak to je pěkný mluvení v hádankách.
Lovec odměn: Že?
Strnadan: V podstatě si pod tím představuju pět různých příběhů.
Lovec odměn: Výborně, jeden z nich to zřejmě bude.

Podle plánu se nakonec mají Finderiel a Strnadan neviditelní připlížit k táboru lovců odměn a zaútočit ze zálohy.
Samanta: Hlavně tak, abys neupoutala pozornost.
Finderiel: ŠKYT!

Samanta: Sesílám neviditelnost na Finderiel a... (hod kostkami) povedlo se.
Finderiel: ŠKYT!!!

Pokračujeme v hraní po dlooooouhé přestávce. Dámy řeší charismu (Nevinnost má bonus +3).
Samanta: Určitě stráví před zrcadlem tři hodiny... Já mám jenom +2, mně stačí 2 hodiny.

PJ se snaží na začátku hraní připomenout hráčům, kam to posledně dopracovali.
PJ: Skončili jste...
Andúne: Už?!

Lovci Veverek posledně pobili několik lovců odměn.
Strnadan: Tak já se dám tady u mrtvol do řeči s Čistou... Prostotou... nebo jak se jmenuje.

Družina potkala na cestě starého druida.
Strnadan: Dobrý den, starče... Kruci, to jsem zvoral...

Druid Andúnemu řekl, že ho provází Vaelonova kletba.
Strnadan: A to je taková nějaká kletba, která se čas od času stane?
Andúne: Něco jako chřipka.

Druid také uvalil na Strnadana geis (příkaz), že musí pomoci muži svíranému orlem, a po chvíli Strnadan viděl rytíře ve zbroji s orlem na přilbě, jak se topí v jezeře.
Strnadan: Já tu vodu asi vypiju, já nevidím jinou možnost.

Po nějaké době bloudění Tarským valem.
Andúne o Nevinnosti: Máme průvodkyni, která ví všechno... Kromě toho, kde jsme.

U rozvalin staré věže viděla družina, jak se malý kluk schoval do křoví, načež přijela skupina vojáků a začala se na něj vyptávat.
Nevinnost: Tak to zkuste třeba támhle... To křoví je tam (ukazuje), tak jeďtě tam (ukazuje).

Nastal večer.
Samanta: Já si vezmu první hlídku. Bude někdo hlídat se mnou? Teda po mně?

Lovci Veverek našli v kopcích opuštěnou ovečku a chtějí ji vzít s sebou.
Samanta: Zajdu za ovcí... Má nějakou uzdu?
...
Strnadan: Já si soupnu za ovci a popoháním ji.
PJ: Čím?
Strnadan: Kuší.

Družina potkala havrana (přesně tam, kde byl napsaný v mapě) a rozhodla se jít za ním.
Nevinnost: Né, to symbolizuje smrt! Nevrrrr Mórrrr.

Lovcům Veverek se bájná Tara rozplynula před očima, Andúneho sebrala ze světa kletba a Nevinnost naříká, že její celoživotní snaha přišla vniveč.
Samanta: Neskuhrej. Pojď se mnou, jestli chceš žít!

Nahoru


79183