Zde následuje přepis části libreta k nové opeře mistra Lervanta, které se nám podařilo během dobrodružství získat. Přepis je zachován včetně drobných chybek, aby bylo vidět, že i božský Lervant dělá lidské chyby. Kurzívou jsou psány mistrovy poznámky, jež si k textu dělal později.
Jelikož naše - Lovcoveverácké - libreto se nám během hraní ztratilo, využili jsme pro tyto účely libreto nafocené Tar-Arou Istandil a zprostředkované Istaronem vulgo Aikem alias Karem či Shortym neboli Joem:)
První jednání, Obraz třetí
Postavy:
Trufas: Statný muž, je v uniformě a má obvázaný hrudník. Přes obvaz prosakuje krev HODNĚ KRVE
Anfelia Kaerin: Hlavní hrdinka, vysoká, sošná, blond. Bude ji hrát SIBOA – seškrtat repliky a zvětšit výstřih!
Obléhaná pevnost, strohá místnost vojenského stylu, na stole leží nápadný meč s drahokamem v jílci Sehnat drahokam (ten poslední někdo ukradl) a mrtvý holub. Sehnat vycpaného holuba.
Nějaký dramatický hudební motiv, smyčce v moll? – Víš, že nemám rád, když mi do toho kecáš! Zvenčí se ozývají výbuchy, křik a řinkot zbraní. Záblesky. – Kontrolovat Bavizala!!!
Trufas: Anfelie, dítě, musím ti něco říct. Dříve, než zemřu.
Anfelie: Ach ne!
Trufas: Ach ano.
Anfelie: Otče!
Trufas: Nejsem tvůj otec. Jsem věrný zahradník tvé zesnulé matky. Slíbil jsem, že to tajemství nevyjevím před tvými jedenadvacátými narozeninami, ale teď, když život uniká s chlastající krví ranami v mé hrudi… není zbytí.
Anfelie: Ach
Trufas: Věz, Anfelie, že nejsem tvůj otec a nejsi ani jedináček. Máš bratra, dvojče, se kterým jste byli krutě rozděleni, když shořel váš palác, potopila se loď a váš královský otec odvrhnul vaši královskou matku vinou hrozné intriky podlého Sylmunda Dagharala, který usiloval o trůn vašeho otce.
Tento meč je meč vašeho otce. A tento mrtvý holub je znamením od mých spolehlivých zvědů, že Sylmund Dagharal, kterého jsme považovali za mrtvého, se znovu vrátil a usiluje o život tvého bratra… kterého, … arghrhhh dramatické pauzy a dlouhé zachrčení … běda, vychovává generál nepřátelského vojska, které nás právě obléhá.
Anfelie: Ach, jaká to strašná zjištění. Na jednu stranu jsem zarmoucena, že nejsi mým otcem, na druhou stranu se raduji, že mám bratra, který mi bude ochranou v tomto hrozném světě. Ale jaké je tedy jméno mého pravého otce?
Sem rozhodně smyčce v moll!!!
SEM ROZHODNĚ NE
Trufas: Gchrrrr… se zachrčením umírá
Anfelie: Ach ne! – přivine hlavu Trufase na svoji hruď Otče! Tedy … drahý příteli!!! Ach třikrát běda. Co si teď sama počnu? Musím se vydat hledat svého bratra a varovat ho před zákeřným Sylmundem Dagharalem, tou krysou! A převléknu se do mužských šatů… budu tak moct snáze projít mezi nepřátelskými vojsky. A navíc mi to sluší.
Druhé jednání, Obraz první
Les. Stromy. Tma. Skupina nepřátelských vojáků se baví u ohně. – Dávat bacha, aby ten imbecil Navázal nezapálil scénu jako posledně!
Voják jedna: Co je to za zvuky, tam v tom křoví?
Voják dva: Šálí tě smysly. Moc piješ.
Seržant: Kde je láhev? Do láhve jen vodu!
Voják tři: To je jen divé zvíře. Dozajista.
Voják jedna: Ba ne.
Vojáky nahradit elfkami (vojandami) v úsporné kožené zbroji. – Musí jít o muže!
Voják jedna se vrhá do křoví a po chvíli vytahuje postavu v mužské košili a jezdeckých kalhotách. Má meč s drahokamem. Divák pozná, že je to přestrojená Anfelie.
Voják jedna: Ha! Copak se to tu plíží po nocích?
Voják dva: Zloděj!
Voják tři: Špehoun!
Voják jedna: Vyzvědač!
Přestrojená Anfelie: Nic z toho! Přísahám! – mužským hlasem
Voják jedna: Co jsi tedy zač? Zmlkni a povídej!
Přestrojená Anfelie: Jen tu sbírám maliny. – ženským hlasem [Chci říct, jsem na lovu. – od značky opět mužským hlasem
Voják dva: Děláš si z nás blázny? Seržante, co s tím ptáčkem?
Seržant: Spoutat a deset ran bičem. To rozváže jazyk každému.
Vojáci se vrhají na Angelik, poutají ji s rukama nad hlavou k větvi a strhávají z ní košili. V tu chvíli se odhalí její dívčí drobná ňadra.
Voják dva: To se podívejme! Na holubičku! Co s ní Seržante?!?
Seržant: To jistě víte samy hoši! – s úlisným úsměvem
Všichni se blíží ke spoutané, polonahé Angelik, jejich úmysly jsou zřejmé.
Odhalená přestrojená Anfelie: Ach ne! Mám snad být zmrhána vojáky v temném lese? Takový je můj osud?!? Cožpak mi nikdo nepomůže?!?
Zde bohužel první stránka napínavého libreta končí:(
