Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Lovci Veverek

I - Bílý hrad - II - „Koule a bílý drak“ - III - Morinex - IV - Danghan - V - Prokletí - VI - Cornatol - VII - Cesta lesem - VIII - Dé Danannové - Porada na Artaedu - IX - Alendil - X - Past - XI - Aerillaron - XII - Intralbrua - XIII - Ať žije král - XIV - Staří známí, nové problémy - XV - Hledání Tary

V. Dobrodružství - Prokletí

Donhor a okolí zoom
Donhor a okolí
x - zavřít

PJ: Edhel
Úroveň: 5.
Od do: 17. - 30. Jasen 1998 T. V.
Mapy: Donhor a okolí
Odkaz na perličky z dobrodružství

Družinka se rozhodla, že se konečně podívají dál do světa, a tak se vydali na veliký turnaj, který se koná pravidelně každých pět let na ostrově Cornatolu. Cestou je v jednom městě přemluvil jakýsi sedlák, aby pomohli v jeho vesnici najít jednu ztracenou holku. Cestou do oné vsi je však napadl v kopcích mohylový duch. Družinka ho sice nakonec přemohla, ale během souboje se pokusila Andúneho sova seslat na něj (na ducha) salvu blesků, hodila však fatální neúspěch a místo potvory zasáhla Miratheu. Poslední, co nebohý opeřenec spatřil, byl obrovský krollčin kyj. K večeru dorazili dobrodruhové šťastně do vesnice, řekli si, že nebudou zahálet a dali se do pátrání. Zjistili, že kromě oné ztracené dívky (tesařovy dcery) zde ještě jakási příšera napadá dobytek a počasí se chová velmi zvláštně (opadávalo listí ze stromů, pořád bylo zataženo, asi pět dní byl na obloze úplněk, později i sněžilo, a to byl Jasen). Rozhodli se na to vyspat, čehož využila ona veselá černá příšera a začala rozbíjet na dvoře hospody kůlny a dělat rámus. To poněkud popudilo družiníky a jali se ji pronásledovat. Chvíli se s ní honili po lese, až našli na stromě napíchlou tesařovu dceru a les málem zapálili (pyromág v akci). Nebohou mrtvolu sundali z větve, schovali v hospodě do sudu a Thingol šel ráno nenápadně k tesařovi pořídit rakev. Do věci se vložil Arnold a vše bylo zhaceno. Od této chvíle na sebe byli tito dva velmi namíchnutí (řeknu-li to slušně) a až do pozdního odpoledne se vzájemně svazovali, trávili, odzbrojovali a omračovali. Dospělo to až do fáze, kdy Arnold šel s vidlemi (kovovými) v příšerné bouřce přes náměstí, hodlaje na ně Thingola napíchnout. Nakonec se ale usmířili a rozhodli se radši prolévat krev nepřátel než svou. Někteří členové se stali náhodnými svědky hádky mezi starostovým synem (mladým Březou) a jednou selkou (jménem Milla). Družiníci začali jímat podezření, a tak se vydali na malý tajný průzkum do Millina statku. Kolem něj totiž byla spousta stop černé příšery, kterou kdosi z družiny dokonce zahlédl u ní na střeše. Pak začala jaksi záhadně hořet Březovic sýpka a všichni měli jasno, Milla se totiž o něčem podobné zmínila v hádce s mladým Březou. Družiníci ji zmáčkli a ona všechno vyklopila. Bylo to tedy tak: Milla se jaksi zalíbila místnímu knížeti (nebo tak něco) a ten si ji chtěl vzít. Ona ale byla proti, tak se ji „pokusil zmocnit násilím“ a dostal pořádnou ránu. Namíchlo ho to tolik, že Millu proklel, a tak se teď poněkud zvláštním způsobem uskutečňovaly její představy a emoce (aniž by to ona chtěla). Chudinka tesařova dcera zemřela, protože ji Milla přistihla, jak ji s ní mladý Březa podvádí. Družina se tedy rozhodla zajet za knížetem a přinutit ho, aby vzal kletbu zpátky. Jeho hrad však už byl v troskách. Cestou zpátky naštěstí potkali jakousi lesní čarodějnici, která jim prozradila, že Millu prokletí zbaví, když do ní na jednom starém obřadním místě v lese nalijí o Slunovratu (samozřejmě o půlnoci) kouzelný lektvar, načež je obdařila receptem a několika dalšími rekvizitami pro obřad potřebnými. Když se však vrátili do vesnice, zjistili, že příšera dívku unesla na hřbitov, a tak se tam vydali, aby ji vysvobodili ze spárů několika právě procitnuvších zombií. Celý den potom sháněli poslední přísady do lektvaru, mezi nimiž byl i pařát veverky (první historicky doložená námi zabitá veverka), a odpoledne se vydali na ono obřadiště. Bylo to takové malé zachovalé Stonehenge. Začali kuchtit dryák a uklidňovat Millu, že ona noc přežije. Strnadan si krátil noc čtením (a tady i plýtváním) magických svitků, které kdysi ukradl Andúnemu. Aby to postavy neměly tak jednoduché, těsně před půlnoci tam přihopsala příšera a pokoušela se jim zabránit v nalití lektvaru do Milly, tedy se n nimi naivně pustila do boje. Nakonec zalehla Thingola a chystala se mu pravděpodobně ukousnout hlavu, když kdosi konečně nalil to svinstvo do selky a potvora se rozpadla na popel. Všichni se zaradovali, posbírali své kosti, vyhrabali hraničáře z popela a vydali se zpátky do vsi, kde obrali nebohé obyvatele o většinu jejich cenností (asi sto padesát zlatých pro každého). Pokud jde o zabité tvory, byla na tom příšera lépe, ale v demolici čehokoliv ostatního se jí družiníci vyrovnali.

Družina se tedy vydala dál na východ, aby co nejdříve dorazili na Cornatol. Bohužel je cestou přepadla opravdu veliká (asi 50 až 60) tlupa banditů, uvěznila je a o všechno obrala. Jediný, kdo byl toho (nebo alespoň většiny zmíněných událostí) ušetřen, byl Strnadan, který následně své družiníky osvobodil a ukradl jim zpátky většinu jejich věcí. (To aby s nimi srovnal úroveň.) O své velemocné magické předměty a tisícové částky zlaťáků ale přišli.

Ztráty a nálezy: V družině se opět prostřídali Thingol s Edhelem, jinak zůstalo osazenstvo stejné. Zásluhou podlých banditů ale dobrodruzi přišli o valnou část svých financí a magických předmětů.

Nahoru


83614