Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Lovci Veverek

I - Bílý hrad - II - „Koule a bílý drak“ - III - Morinex - IV - Danghan - V - Prokletí - VI - Cornatol - VII - Cesta lesem - VIII - Dé Danannové - Porada na Artaedu - IX - Alendil - X - Past - XI - Aerillaron - XII - Intralbrua - XIII - Ať žije král - XIV - Staří známí, nové problémy - XV - Hledání Tary

I. Dobrodružství - Bílý hrad

PJ: Finglas
Úroveň: 1.
Od do: 6. - 9. Spaden 1997 T. V.

Náhle slyšíte jasný zvonivý hlas, který vás volá.
,Přátelé! Postůjte chvíli! Dejte se se mnou do řeči!´
Uvědomíte si, že to mluví ta socha. Když se na ni podíváte, cítíte, že něco není v pořádku: nepatrně změnila svou polohu. Ruce, které měla dřív svěšené podél těla, vztáhla k vám. Otevřela oči – a v nich se třpytí smaragdy. Její pronikavý zelený pohled pátrá ve vašich vystrašených tvářích.
Mluví dál: ,Můj život je plný smutku. Tak dávno už jsem neslyšela lidský hlas! Jsem zakletá. Zůstaňte chvíli se mnou! Potom vám pomohu!´“

Každý dračákista, který začal hrát dřív než v časech jednašestek, ví, že první dobrodružství se má odehrávat na Bílém hradě. Altaři vytvořili opravdu dokonalou zasvěcovací jeskyni, kde se postava setká se vším, co by měla vědět (jak vypadá zombie, jak chřestí kostlivec a že za vším jsou nekromanti). Prostě kouzelné dobrodružství, na které se často a nostalgicky vzpomíná.

Tuto začínající družinku jsem tedy poslala právě sem. Je to už docela dávno, kdy se ta banda dobrodruhů dala dohromady v jedné hospodě, která se krčila pod kopcem se starým, zpola zříceným hradem, opředeným legendami a pavučinami, a vydala se na svou první cestu Dračím doupětem. Na většinu věcí si vzpomínám už jenom velmi matně. Bylo jich docela dost a velká část z nich zatím používala kostky jen do Člověče, nezlob se, takže jsem měla trochu strach (možná celkem oprávněný:). Popravdě řečeno, zezačátku to bylo docela náročné. Družinka se nedala dost dobře ukáznit, někteří vůbec nechápali, proč by místo „Killnu ho“ měli říkat něco o tom, jak se ženou s taseným mečem, a nesmírně se báli o peníze a nenechali ležet nic cennějšího. Ale tato zlatachtivost, která je nakonec u začínajících hráčů dost obvyklá, se párkrát postarala o docela dobré zpestření hry (kdo jste už někdy Bílým hradem procházeli, možná si pamatujete na zákeřná „vševědoucí“ ústa, co prodávají informace za kovové předměty). Občas měli dost ztřeštěné nápady, někdy zajímavé, jindy míň – hobitka Igorka chtěla mému CP kouzelníkovi, který je pro všechny případy doprovázel, sníst havrana – zkrátka nebylo snadné udržet morálku a přitom je nepozabíjet. Ale je fakt, že než se dostali ke konci, většina z nich se dobře a dost slibně rozehrála. Samotné řešení příběhu se jim celkem podařilo, až na drobné nedostatky, jako to, že vše, co se hnulo, chtěli za každou rozsekat, prošpikovat šípy a usmažit blesky, dost váhali s obětováním se pro záchranu zakleté elfky, jedné z hlavních CP, a tak podobně. Nakonec se za doprovodu vítězné hudby (byl to myslím nějaký Oldfield) vynořili na světlo, i když ne v původním počtu – nějak jsem se neovládla a jednu zvlášť problematickou postavu jsem nechala zemřít. Myslím, že jsme odehráli tak čtyři sezení po dvou hodinách.

Jakkoliv jsem zprvu byla poměrně zoufalý PJ, ke konci už to šlo dobře. Ti, co je hraní nebavilo, v průběhu zvolna odpadali a v družině se vytvořilo dobré jádro z několika hráčů, kteří, jestli neumřeli, hrají dobře dodnes:)

Ztráty a nálezy: Nalezla se celá družina a pár se jich zase hned ztratilo.

Nahoru


77390